Vstříc lásce k běhání

pondělí 1. prosince 2014

Železnice

Miluji železnici. Je to tvrdé slovo, které představuje, jak tvrdou prací muselo být její vystavění. Železo, kujný materiál, chladný kov. Krásná ukázka industrializace, která dodnes nese kouzlo romantické první republiky. Jakou volnost musela pro tehdejší lid znamenat a jak monumentálně musela na lidi působit.
Nádraží - účelná budova se svéráznou architekturou. Zdobená okna a dveře, obložení, zábradlí a sloupy lemující tehdejší venkovní místo určené k čekání na vlak. Při pohledu na staré dřevěné dveře a obložení, ošoupanou zašlapanou dlažbu a kovové sloupoví, mnohdy načaté zubem rzi, se mi vybaví páni ve fraku, v dlouhém kabátu, o dřevěné zdobně vyřezávané hůlce a v klobouku, jež doprovázejí na cesty jejich manželky ve zdobených halenkách s dlouhými rukávy a zdobeným límečkem, mnohdy s kanýry podél knoflíčků, v sukni ke kotníkům, řasené v pase, a kožených nízkých kozačkách, manželky, které drží za ruku dítko s baretem na kučeravých vlasech. Některé ženy mají vlasy do copu, jiné v drdolu či pod čepcem, žádná však není prostovlasá. To se přece na takovou sváteční událost nehodí. 
Každý detail původního vybavení nádraží vypráví svůj příběh od prvotního získání materiálu, přes ruční práci či už strojové opracování materiálu, po vyprávění toho, co jako němý divák po celá desetiletí viděl. Použité materiály jsou věčné, charakteristické, s duší - dřevo, kov, porcelán, cihla. Červená pálená cihla s červenými a hnědými podtóny, která lemuje okna, dveře a průčelí. Kartonové jízdenky a štípačky.
Cestování vlakem nabízí výhledy do krajiny, polí, lesů a rybníku zevnitř. Výhledy do městských částí ze zadní strany zahrad a domů, nabízí tak pohled na odvrácenou tvář každodennosti. Železnice také učí trpělivosti a samostatnosti. Zpoždění, přestupování, výluky, tabule s příjezdy a odjezdy.. ale to pravidelné uklidňující monotónní klapání pražců a obrazy za okny za to stojí. Podzimní obrazy, sychravé počasí za oknem, pravidelné otřásání a houpání.. projet takto celou republiku, to by byla dovolená pohlazením po duši romantického snílka. Takto načatý den už nemůže být zapomenutelný.