Vstříc lásce k běhání

čtvrtek 2. června 2016

Kdo chce kam, pomozme mu tam ;)

Povedlo se. A teď se, mámo, snaž. 

Běh jako takový je v nedohlednu, nicméně denní režim ho obsahuje tak nějak přirozeně mnohem více než dříve, tím se teď uklidňuji. Navíc nová váha mi jako mávnutím kouzelného proutku odečetla pár kilo, tak nač se stresovat. Čas stejně nedoběhnu. Jako líný rodič tomu dávám volný průběh.

Neustále vychvaluji běžecké boty Nike Dart 10. Jsou bezkonkurenční i v tom denním koloběhu. Děkují mé kotníky, kolena, záda i hlava. 


středa 1. července 2015

#365L3fteeHappyDays


DONE!

Výzva #365L3fteeHappyDays je u konce, 
veškeré momenty za předchozích 365 dní, 
které byly pro mě popíchnutím k úsměvu nebo k zamyšlení, 
jsou k prohlédnutí po měsících vlevo na tomto blogu. 



Zpětné ohlédnutí - Aneb co mi Výzva #100HappyDays dala a vzala

+
Pomohla mi v mé cestě za spokojenějším a vyrovnanějším JÁ. 
Donutila mě více používat foťák (a taky pořídit lepší telefon právě kvůli tomu foťáku).
Donutila mě se naučit používat cloud, zálohování mých dokumentů. Tím pádem mi pomohla šetřit můj čas, který nepotřebuji k manipulaci s fotkami.
Donutila mě se naučit s editorem fotek v mobilu.
Donutila mě si uchovávat vzpomínky. No spíše mi pomohla, abych si vzpomněla.
Konečně mě donutila k pokračování v tištěném fotoalbu.
Pomohla mi si uvědomovat každou volnou minutu volného času. A zejména ji využívat!
POMOHLA MI SKUTEČNĚ ŽÍT, tedy užívat si reality.

-
Vzala mi denně asi 2 minuty času. Sečteno, podtrženo mi za celý rok vzala 12 hodin času.

---
Za mých 12 hodin času za poslední rok jsem ale získala klid. Za 12 hodin spánku jsem schopna získat 1 den relativní pohody. S pozitivním dopadem této výzvy se to nedá ale srovnat. Každý den si uvědomuji, že je na světě krásně. Jasně - ani ten nejpropracovanější nástroj neudělá ze zarputilého pesimisty sluníčkáře. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

Během toho roku jsem si uvědomila své návyky, některé jsem upravila, některé jsem přidala, vylepšila, zmnožila.. zjistila jsem velice uklidňující fakt, že ke svému štěstí mi stačí jen pár věcí. Proto se momenty zachycené na fotkách (a videích) opakují. Nepotřebuji každý den nový impuls, stačí si uvědomit ta malá denní štěstíčka. Při výběru toho top snímku to bylo někdy těžké. Když jsem si zvykla na zachycování krásných okamžiků, zjistila jsem, že se mi jich třeba nakupilo deset za den. Vyřešila jsem to kolážemi, protože určit, který z okamžiků bych ten úplně top, to zkrátka nešlo. Vybírejte mezi domácím mazlíčkem, manželem, přírodou, když všechno z toho nade všechno milujete. 

The challenge #365L3fteeHappyDays is over,
all moments for the previous 365 days,
which was the impetus for me to smile or to ponder,
they are visible through each month on the blog http://l3ftee.blogspot.cz/.

Retrospective - or what gave me and took Challenge #100HappyDays

+
It helped me in my quest for happier and more balanced self.
It forced me to use more camera (and also get a better phone because of that camera).
It made me learn how to use cloud for backup of my documents. Thus helped me save my time, which I do not need to manipulate with photos.
It made me learn how to use a photo editor in mobilephone.
It forced me to keep the memories. Well rather - it helped me to remember do that.
Finally it forced me to continue in the printed photo album.
It helped me realize every minute of free time. And the most important - use and enjoy it!
It helped me to truly live, thus enjoying reality.

-
It took me about two minutes time per day. Bottom, Line took it took me 12 hours of time for the entire year.

---
For my 12 hours of time last year I got calm. After 12 hours of sleep I was able to get one day of relative quiet. It can not compare with the positive impact of this challenge. Every day I realize that the world is beautiful. Sure - even the most sophisticated tool will not shift the dour pessimist to optimist. Who wants where let's help him there.

During that year, I realized my habits, I modified some, some I added, improved, multiplied .. I found very comforting fact, that to be happy I just need a few things. Therefore, the moments captured in photos (and videos) are repeated. I do not need new impetus every day, just remember the little daily luck. When choosing the top picture it was sometimes difficult. When I got used to capture beautiful moments, I realized that I piled them up to ten per day or more. I resolved it with collages because determine, which of those moments is wholly the top, it simply was not possible. Choose between a pet, husband and nature, though all of it you love above all else.

úterý 26. května 2015

Roční zúčtování, aneb jak ne/běhám

Před rokem (a dvěma dny) jsem poprvé vyběhla jako začínající běžec. Tak shodou okolností jsem se právě teď rozhodla, že na můj skoro půl roku zanedbávaný blog přispěji. Tak tedy hurá, slavím jeden rok od prvního kroku ke zdravějšímu trávení volného času a tak. Mým ne/věrným, ne/stálým a ne/pravidelným čtenářům ne/dlužím vysvětlení mé ne/aktivity. Jak to tedy se mnou bylo, je a bude? Jedním slovem - NEVÍM.
Od Nového roku se zásadně změnil můj stav. Díky Bohu a všem při mně stojícím se můj prvotní důvod, proč začít běhat, naplnil. Snad už mohu přiznat, že jsem začala běhat, abych své tělo (a posléze i svou mysl) ozdravila a osvobodila a alespoň se o malý krůček přiblížila k lepší budoucnosti. Vlastně k lepší přítomnosti.
Na své cestě za poznáním (teď to zní hrozně filosoficky, což vůbec nebyl záměr) mě doprovázelo a formovalo několik, na poli bloggerů, známých osobností, pro mě do té doby neznámých. Tato scéna jde úplně mimo mne, ale našla jsem si zde několik inspirátorů (hrozné slovo). Jako první mi na mysl vždy vyskočí Lu. Nejsem žádný skalní fanoušek, ale Lu je zkrátka bezvadně střelená ženská, která mi lidsky sedí. Druhá mě napadá Aneta "Run Heart". Jako hezká ženská, máma, běžkyně a hlavně lidský člověk mi také sedla. Mezi mými favority je i Peťa Kopolovičová, ale bohužel s tou inspirací už mám smůlu. Zdá se mi česká scéna jako zlý vtip. Pokud člověk dělá něco srdcem, je za to po zásluze potrestán hrubostí, vulgarismy a dalšími "milými" záležitostmi, kterým kraluje závist. Vítejte ve světe online heroes. Ne, že bych nevěděla, o čem píšu. Díky za každou zkušenost, která mě potkala. V poslední době si krátím dlouhé chvíle na blogu moderního fotra. Ten mi dnešek zpříjemnil odkazem na fotogalerii fotek Dava Engledowa. 
Od běhání jsem letos přešla k chůzi. Mým cílem je totiž nepřešvihnout aerobní pásmo. Zásobení kyslíkem je momentálně cílem number one. A psát o běžných procházkách městským parkem, kokem našich vesnic, nebo po nábřeží.. má tepová frekvence totiž vylétává nad 150 vždy, když přidám do kroku. Proto momentálně neběhám. Jak jsem již napsala, běhat jsem začala k naplněné volného času lepším způsobem. Jen nevím, kolik toho volného času budu mít. Letos běhat nebudu ze zdravotního hlediska, příští bych ráda sem tam popoběhla. Uvidíme, co přinese letošní podzim/zima. Abych nebyla vůči běhání tak pesimistická, loňský rok mi dal hlavně základní zkušenosti s pravidelnějším sportováním. Pobyt venku miluji, věřím, že se k mým zdravotním procházkám, kterým s nadsázkou říkám běh, vrátím. Procházet se totiž budu muset :)
Ještě dodatek k mé výzvě #100HappyDays, vlastně k #365L3fteeHappyDays, která "zamrzla" v lednu. Dodělám ji, víc fotek nebude. S mým posledním logem z běhu jsem se vydala na celoživotní běh, při kterém už budu mít minimálně jednoho sparing-partnera. Veřejnost vyloučena.

Běhu zdar! A zdravotním procházkám též!

úterý 24. února 2015

Začátek roku

S pravidelným běháním to vypadá bledě, ale nevzdávám to :) s viry bojuji, jak se dá - a nutno říci, že to jde snáze, než vloni. 

Za leden jsem pěšky našlapala přes 25 kilometrů, to bylo také nádherné počasí, které k vycházkám lákalo. 

Na horách jsem o víkendu na kopci sjezdila 85 kilometrů. Bohužel počasí na fotce bylo jen první den.

Druhý den bylo nejrozumnější zůstat v teple restaurace na vršku :) 

pátek 6. února 2015

Maddie Ziegler



Poprvé jsem si této tanečnice všimla v klipu Chandelier. Takový výrazový psychedelický tanec. Emoce. Ale korunku tomu dal až druhý klip, který jsem viděla, ve kterém excelují oba tanečníci. Ve třetím klipu je zajímavý kontrast mezi křehkou dívenkou s ladnými i když správně roztřepanými pohyby oproti mládenci se strnulými pózami, vyřezanými svaly a úplně jiným nábojem., ačkoliv tančí stejný taneček.

pátek 30. ledna 2015

Kočičí píseň

Všichni znají tuto písničku:

Ale co takhle kočičí verzi?

I take too many naps, pee on my owner's lap,
At least that's what my owner saayys,
(meow, meow)
That's what my owner saayys,
(meow, meow)
I wanna play when it's too laate, But I can't when it's during daayy,
At least that's what my brother saayyyss,
(meow, meow)
That's what my brother saayyyss,
(meow, meow)
But I keep poooppin'
Can't stop, won't stop choossiin'
What I want for brreeaakfaasst....
It's like I got this hungeerrr,
In my tum, Sayin' when is it time to eat some-yum,
'Cause the owners got hate, (hate, hate, hate, hate)...
And the dogs are gonna chase, (chase, chase, chase, chase)...
Baby, I'm just gonna take a nap, (nap, nap, nap, nap)...
Take a nap, Take a nap
( Meow- eow ohh)
Toys are gonna break, (break, break, break, break)...
And the fish's are gonna swim away, (way, way, way, way)...
Baby, I'm just gonna take a nap, (nap, nap, nap, nap)...
Take a nap, Take a nap
I always land on my feet, always pee on his sit,
And that's what my owner doesn't seeee,
(Meow- oew)
That's what he doesn't seeee,
(Meow-oew)
I'm taking all his hoes ( takin' all his hoes)
Playing in the snow ( playin' in the snow)
And that's what my brother doesn't knoooww (meow meow)
That's what my brother doesn't knoooww (meow meow)
But I keep poooppin'
Can't stop, won't stop choossiin'
What I want for brreeaakfasst....
It's like I got this hungeerrr,
In my tum, Sayin' when is it time to eat some-yuuumm...
'Cause the owners got hate, (hate, hate, hate, hate)...
And the dogs are gonna chase, (chase, chase, chase, chase)...
Baby, I'm just gonna take a nap, (nap, nap, nap, nap)...
Take a nap, Take a nap..
(Moew- eow ohh!)
Toys are gonna break, (break, break, break, break)...
And the fish's are gonna swim away, (way, way, way, way)
Baby, I'm just gonna take a nap, (nap, nap, nap, nap)...
Take a nap, Take a nap!
(Meow-eow ohh!)
Take a nap, Take a nap,
Take a nap, Take a nap,
(Meow - Meow)
Take a nap, Take a nap,
Take a nap, Take a nap,
Meow, meow, meow!
Just think about how you've been getting sad,
about the broken toys and empty milk bowls all over the kitchen
You could have been getting down to this SICK BEAT...
My owner brought a new cat home
And I'm like oh my glob
WHO's this bitch?
And to the kitty over there with the hella good furrr...
Why don't you come over here baby,
And we could purr, purr, purr...
(YEEEAAAH-OWWWWW...)
Cause the owner's gonna hate, (hate, hate, hate, hate)...
(OWWHHHHH- HOOOOOOOO...)
And the dogs are gonna chase, (chase, chase, chase, chase)...
(HOOOO-OWWWWW!!...)
(Dogs are gonna chaassee...)
I'm just gonna take a nap, (nap, nap, nap, nap)
(SpongeBob, Elmo, Big Bird, and Roger the Alien come in dancing with Mr.Kitty)
Take a nap, Take a nap!
(Meow- Meow!)
Take a nap, Take a nap,
Take a nap, Take a nap!!
(Meow- Meow!)
Take a nap, Take a nap,
Take a nap, Take a nap!!...


Autorem je Ahmid Hopkins - Děkuji za pobavení!

neděle 11. ledna 2015

Běžecký deník - 34. vyběhnutí

34. vyběhnutí
11.01.2015
14:31-15:03 (32 minut)
3 510 m
Celkem uběhnuto: 140,5 km

AVG HR: 149 bpm
HR: 84-174 bpm, po 5 min 115 bpm, po 20 minutách klid; FB: 70 g; FL: 5
Poprvé v letošním roce, poprvé s novým telefonem, poprvé v zimě. Po dvouměsíční pauze. Cestou k horizontu jsem běžela proti silnému protivětru, zpět mě vítr předbíhal. Zaprvé se mi chtělo, což je hlavní předpoklad úspěchu, a zadruhé jsem si hlídala tepovku, která mi samozřejmě ihned vystřelila nahoru. Po doběhnutí jsem se cítila dobře. Žádný ruměnec, vyčerpání nebo bolest. Telefon zaznamenal trasu také skvěle.


Musím pochválit kalhoty z Lidlu, které díky rozdílné textilii vpředu a vzadu ochránili mé partie před chladem. Běželo se mi celkem dobře. Na přední straně je šusťák, na zadní uvnitř zdrsněná tkanina. Zepředu chrání před větrem, vzadu drží náchylné partie v teple. 

úterý 6. ledna 2015

Muzikál Carmen

Krásný dárek od youtube :) konkrétně od uživatele schpiko. Další muzikál na youtube, skvělé! Děkuji, děkuji, děkuji!


pátek 2. ledna 2015

The Idle Parent - Líný rodič

Jsem líný tvor. Superlíný. Ultralíný. 

Vloni jsem dostala knížku Konec prokrastinace od Petra Ludwiga, manžel mi ji chtěl dát s věnováním od autora, nakonec se ale nepotkali. Je to skvělá motivující knížka a mohu ji doporučit studujícím, nebo podnikatelům - všem, kteří se svým odkládáním činností chtějí bojovat přirozenou cestou. Mohu ji také doporučit všem, kteří nemusí být ve všem nejlepší, ale chtějí se jen trochu někam posunout. Jako inspiraci ji používají lektoři na mnoha školeních o motivaci a sebeřízení. Knížka je tištěna na odpovídajícím papíře - křídový bílý s černými, červenými, zelenými a modrými ilustracemi. Barvy podle klasických zvýrazňovačů či lihových fixů.
------------------------------------------------------------
Letos (dnes už bych měla psát vloni) jsem pod stromečkem měla najít mobil. Našla jsem ale tři balíčky. V prvním mobil a ve druhém ochranný skin na mobil. Třetí mě dostal. Naprosto. Líný rodič. Manžel byl spokojený, asi mi museli oči zazářit jako malému dítěti. Překvapení se tedy konalo na plné čáře a propukla jsem ve smích. Vloni ještě myslel, že s mou leností lze bojovat, letos už to vzdal (a přijal? no po těch letech..). Ještě než jsem knihu otevřela, měla jsem ji ráda. Teď se blížím k jejímu konci a musím uznat, že aspiruje na mou "bibli". Opravdu tuto knihu doporučuji všem, ať už přehnaně aktivním, ultralíným, nebo naprosto normálním středoproudařům. Jak se knížkou pročítám, zpětně si uvědomuji, jak krásné dětství jsem měla. Před přečtením knížky bych hledala slova jako benevolentní, nezodpovědné, liberální; nyní volím jeden jediný naprosto výstižný pojem - LÍNÉ. Ale pozor - nikoliv nezodpovědné, ale NAOPAK. paradoxně naprosto zodpovědné. Knížka mi pomohla k dalšímu kroku na mé cestě "Back to basics". Prvním krokem byla celoroční plánovací kuchařka, od které jsem ale čekala víc. Cesta zpátky ke kořenům je zřejmě mým životním posláním. Nehonit se za konzumem, jít mimo proud, ale stále dopředu, za nosem, přirozeně a nikterak násilně. Knížka není jen o tom, jak být líným rodičem. Nemusí si ji pořizovat jen ti, kteří plánují nebo mají dítě, dost se tam čtenář dozví sám o sobě. Leckdy je knížka hnaná k extrému, ale s nadsázkou, hravě, jen náznakem zasadit semínko myšlenky. Autor není z českého prostředí, tudíž některé rady je třeba přetavit k obrazu svému, ale to přesně je myšlenkou knihy. Nejjednodušší a nejlevnější cestou k zodpovědnosti. Knížka je psaná taktéž na odpovídajícím papíře, který naprosto zbožňuji - recyklovaný. Vlastně jakýkoliv se strukturou. A jaký je obal knihy? Oranžový. S bílým písmem. Nemá chybu.
Všimli jste si těch měkkoučkých ponožek na první fotce? Ty přesně vystihují mou představu o relaxaci. A v tom duchu mají být celé Vánoce. Kolik jste pekli druhů cukroví? Já pět. Snědlo se všechno? Moje ne. Jako každý rok - bez ohledu na počet druhů. Back to basics. Držím palce všem bojovníkům, kteří se na tuto cestu také dali.

úterý 23. prosince 2014

Krásné svátky!

Dnes mám konečně vše hotovo, dárky zabalené, stromek nazdobený, cukroví uležené. Ale kde jsou ty Vánoce? Kde je ta zima? Je fajn, že je hezké počasí. Žádné odklízení sněhu, ranní škrábání čelního skla, ledovka... ALE - chybí mi ten pocit na procházce, kdy mi mrzne nos, mám ruce v rukavicích a na hlavě čepici, chladí mě rifle a těším se domů na punč. Fotka je z dnešní procházky. Kdybych neměla kalendář, myslela bych si, že je říjen. A proto mi dělá problém se na Vánoce naladit. Doufám, že vy už naladěni jste, máte klid a nohy nahoře (a sklenku/hrnek v ruce). Přeji všem poklidné prožití svátků bez stresu a zbytečných starostí. Do roku 2015 přeji hlavně zdraví!

A tak v duchu Vánoc jsem v myšlenkách doputovala až k mému dávnému idolu - Janku Ledeckému. Stačí nasadit sluchátka a jsem rázem naladěná :) jako nenapravitelnou romatičku mě jeho písničky vždycky dostanou. "Bláznem, co staví na poušti most a v dešti tančí pro radost..." to jsem celá já. Letošní článek potěšil.



PS: Už se mi chce zase běhat :) tak až mě opustí virus, snad mi ta chuť vydrží.

středa 17. prosince 2014

BookBook

Thank you Ikea!
Děkuji za připomenutí, že život není o elektronice a bytí online. Be free!

neděle 14. prosince 2014

Sobotní pečení - linecké a perníčky

Těsto jsem si nechala (skoro) týden uležet a pustila jsem se do pečení. Ořechové ještě odpočívá. Linecké bylo naprosto skvěle uležené, vláčné, dobře se mi s ním pracovalo. Bylo dobře a rychle zpracované, protože se nestahovalo při pečení (heureka!). Zpracovávám těsto vždy stěrkou, nikdy ne rukama, protože pak se tu vpije do mouky moc a těsto se chová jako žvýkačka. Holt teplo z rukou ne vždy pomáhá. Co nedokážu stěrkou, dodělám na silikonové podložce, přes ni těsto propracuji, promačkám a pak balím do folie a nechám v chladu uležet. Těsto také během zpracovávání při vykrajování nechávám ztuhnout na verandě. Perníčky jsou světlejší, než bych si přála, příště přidám víc kakaa, a také přidám víc cukru, protože jsou málo sladké. Nádherně mi vyskočily a ta vůně! Vánoce jsou tady :) Perníčky nepotírám a nevyhlazuji, mám ráda strukturu těsta.

Linecké těsto (klasické):
Hladká mouka   300 g
Máslo (Hera)   200 g (já dala Stellu)
Moučkový cukr   100 g
Žloutek   2 ks (bílek stahuje těsto při pečení)
Citronová kůra   1 ČL

Cukr s Moukou jsem prosála a pak zapracovala stellu a žloutky. Žloutky jsem naředila panákem rumu, aby šly pěkně rozšlehat a snáze se vpracovaly do těsta. Pekla jsem na 180 °C 7 minut. Při 9 minutách bylo těsto už tmavé (chuťově ale dobré).

Perníčky:
Hladká mouka   700 g (já dala 600 hladké a 100 polohrubé)
Cukr moučka   260 g (+ 2 PL domácího vanilkového cukru, dala bych víc)
Vejce   5 ks (já dala 2 velké a bílky od lineckého)
Hera   100 g
Kypřicí prášek do perníku   2 ČL
Jedlá soda   1 ČL
Med   4 PL (čím více, tím tvrdší perníčky budou)
Rum   5 cl
Perníkové koření   2 ČL (možno více)
Mletá skořice   1 ČL
Kakao holandské   2 PL (ale pro barvu je třeba více, dala bych klidně 4)

Vše smíchat a nechat minimálně týden uležet :) Pekla jsem je na 165 °C přesně 11 minut. Je třeba ho pořádně vyválet, jelikož krásně vyskočí, tak ať z toho nejsou špalíčky. Pozor, pokud použijete bílky navíc jako já, těsto má tendenci se stahovat. Pro hladký povrch doporučuji potřít žloutkem vyšlehaným/rozmíchaným s vodou. Zdobit až druhý (jinak zdobení odpadá) nebo pozdější den a skladovat s jablíčkem v kartonové krabici.

čtvrtek 11. prosince 2014

První letošní pečení

Zítra budeme mít babinec a také jdu před svátky naposledy do práce. Sice jsem si řekla, že to nebudu hrotit, ale nedalo mi to a měla jsem chvilku času. Udělala jsem tradiční kokosky, ale jaksi mi došel moučkový cukr, takže jsem musela něco "přihodit", aby bylo zítra vůbec co ode mě zobat. Vyhrály to americké brownies. Poprvé. Začala jsem brownies, protože kokosky jsou otázkou pár minut.

Příprava na pečení:
Když jsem se podívala na recept, zhodnotila jsem ho jako nejdražší, který mám. Ale zůstaly mi tu hořké čokolády na vaření, kterým se blížilo datum expirace, másel mám v mrazáku nakoupeno dost, domácí čerstvá vajíčka v lednici a miluji kakao - bylo jasno. Nicméně bych to nebyla já, abych si ho neupravila (také proto, že jsem čokolády neměla dostatek).

Americké brownies:
Hořká čokoláda   250 g (náhodou 3 druhy, z toho 2 nebyly na vaření a měly vysoký obsah kakaa)
Máslo   250 g (nenahrazuji, miluji)
Kakao   5 PL (vrchovaté - náhrada za 50 g čokolády)
Vanilkový cukr   2 PL (mám domácí s vanilkovým luskem, doporučený je 1 sáček)
Vejce   3 (doporučeno 6!)
Cukr krystal   250 g
Namleté pšeničné vločky   50 g
Celozrnná mouka   50 g
Polohrubá mouka   100 g (doporučeno 200 g polohrubé mouky, bez vloček a celozrnné)
Sůl   0,5 ČL
Rum   1 dl (navíc)
Lískové oříšky na posypání
Pečicí papír

Tipy: Voda ve spodním hrnci pod miskou nesmí vřít, jinak bude pára unikat kolem misky a může vás opařit, pára se tvoří i nad vodou, která neklokotá. Při sundavání misky z hrnce si dejte pozor na její teplotu, já ji sundavám v rukavicích.
Na plech jsem si dala permanentní pečicí papír (Lidl), recept doporučuje pečicí papír podmazaný máslem, aby držel papír na místě. Do vodní lázně jsem dala kostku másla a nalámanou čokoládu. Máslo není třeba krájet, za stálého míchání se krásně rozpustí pozvolna samo a lépe se naváže na tužší čokoládu. Do rozehřáté směsi čokolády a másla jsem přisypala kakao. Dala jsem si předehřát troubu na 175 °C, horní-dolní bez horkovzduchu. Po rozpuštění kakaa jsem přisypala cukr a sůl, zamíchala a sundala z vodní lázně, aby mi následující vajíčka neztuhla. Do misky s vajíčky jsem přidala 5 cl rumu a rozmíchala. Čerstvá vajíčka jsou třeba pořádně rozmíchat, protože bílek má pevnější konzistenci a ve směsi by se hůře propracovával. Šest vajíček jsem vážně nedávala, na 250 g cukru a 200 g mouky je to naprosto zbytečné. Na to mám své slepičky až příliš ráda. A nechtěla jsem tak hutné pečivo. Do směsi čokolády, másla, kakaa, cukru a soli jsem pomalu zamíchávala vajíčka. Směs musí zůstat tekutá, jen postupně houstne přidávanými ingrediencemi. Je lepší udržovat směs stále teplou - pracovat rychle. Mouky jsem smíchala s namletými vločkami a postupně jsem směs zamíchávala do těsta. Postupně a pořádně, aby hmota byla hladká, pro snazší vmíchání mouky jsem přidala dalších 5 cl rumu. Jelikož jsem si vzpomněla, že chci brownies posypat oříšky, rozlouskala jsem 20 lískových oříšků od dědy a rozmixovala je. Je lepší si je namlít předem, aby těsto nevychladlo. Na plech jsem vylila těsto a uhladila povrch, který jsem následně posypala oříšky. Na plechu byla celkem nízká vrstva, příště bych udělala více těsta na stejně velký plech. Takto nízké brownies jsem pekla 15 minut. Uvnitř jsou měkké, vláčné, celkově jsou křehké. Je třeba kontrolovat těsto, aby se nepřepeklo - na špejli se musí tvořit drobečky, ale těsto už nemá barvit. Po upečení jsem nakrájela těsto na čtverečky 4×4 cm řezacím kolečkem na pizzu (celkem 56 brownies). Na nůž se těsto přilepovalo a křupala vrchní vrstva. Pokud nechcete křehké brownies, přidejte více vajec/nepoužívejte vločky/nedávejte rum. 
Dobrou chuť. Manžel (nemá rád hořkou čokoládu) jich hned po sundání z plechu několik snědl.

Kokosky: (na tři plechy)
Moučkový cukr   300 g
Mletý kokos   100 g
Bílky   3
4% ocet   1 PL

Tip: Pokud se vám zdá těsto příliš řídké, můžete nakonec přimíchat do deseti deka polohrubé mouky (podle velikosti vajec), ale opatrně. Když je mouky moc, je z kokosek jen suchá tuhá drobenka. U malých vajíček je i 100 g kokosu hodně.

Troubu si předehřejte na 150 °C. V misce jsem začala šlehat bílky, když trochu zbělaly, dala jsem misku na vodní lázeň a stále šlehala do pevného sněhu. Pokud nejde vyšlehat a máte podezření na mastnotu, můžete v tuto chvíli přidat pár kapek octa, jinak až později. V parní lázni do vyšlehaného sněhu postupně zašlehávejte moučkový cukr. Nechvátejte, snazší je to postupně a nepráší se. Stále necháváme cukrový sníh na vodní lázni, zašleháme ocet, sníh se zpevní. Stále na vodní lázni postupně zamícháme kokos - nešleháme! Sníh nadnášíme, aby se z něj nevytratil vzduch. Hmotu je třeba stále udržovat teplou. S mícháním nespěcháme. Na plechy jsem si dala pečicí papíry a pomocí dvou lžiček jsem udělala kulaté hromádky. Nepoužívám sáček, protože tím kokosky ztratí vzduch a jsou hutné. Samozřejmě pokud děláte vysoké promazávané kokosky a potřebujete je mít stejné a vláčné, použijte sáček s tvořítkem (dírkou). Měla jsem málo kokosu, dělala jsem poloviční dávku. Kokosky na plechu jsem nechala chvilku oschnout a přepnula jsem troubu na horkovzduch - kokosky se v troubě pozvolna sušší a růžoví. Čím sušší hmotu máte, tím rychleji se propečou. Dobrou chuť!

Tento recept mám už 3 roky vyzkoušený, vloni jsem dělala i kakaové kokosky. Teď jsem ale kokosky zapomněla ve vypnuté (ale stále teplé) troubě a jsou dost růžové, až cukr uvnitř zkaramelizoval. Původní recept doporučuje kokosky nechat odležet. Tak toho se u nás nikdy nedočkají.

Já jsem připravena :)

středa 10. prosince 2014

Record.tv - zajímavý projekt


Dnes jsem na odstartovano.cz narazila na velice zajímavý projekt. Škoda, že jim ještě nejede web, ale podle videa to vypadá slibně. Na FB moc fanoušků zatím nemají, je to opravdu novinka. Jsem na ně opravdu zvědavá!


pondělí 8. prosince 2014

Milý Ježíšku, ...


Pauza - advent

Už je to tak, skoro měsíc jsem nevyběhla. Nechci se vymlouvat. 

Včera jsem se konečně také pustila do přípravy Vánoc. Celkově je toho teď hodně a doufám, že se to urovná a Vánoce budou v klidu. Připravila jsem si svá tři těsta - perníčkové, linecké a ořechové. Teď je nechám týden uležet a pak budu tvořit. Ještě plánuji mé oblíbené kokosky a vosí hnízda.

Předloni jsem dělala perníčky podle nějakého receptu, který nemohu dohledat! Škoda, byly vynikající a naprosto bezkonkurenční. Myslela jsem, že jsem si recept vytiskla, stejně jako všechny ostatní, ale kdeže. Vloni jsem ho zkoušela znovu nalézt, nešťastná, no marně. Letos se scénář opakoval, tak doufám, že jsem si vzpomněla na všechny ingredience, které jsem do perníčků předloni dala, a tím dohledala i vysněný předloňský recept.

Pořídila jsem si novou kuchařku a jelikož jsem podle ní dosud nevařila, chtěla jsem se inspirovat alespoň na Vánoce. Kromě pár těst tam ale žádné vánoční cukroví není. Našla jsem tam recept na linecké. Možná jako neználek bych jej podle receptu udělala, ale vzhledem k tomu, že babička peče léta, základy už mám. Třeba ten základ, že linecké je naprosto primitivní díky poměru 1:2:3 - cukr:máslo:mouka. Recept z oné kuchařky tomuto poměru neodpovídal. Takže má milá kuchařko, Vánoce ti vážně nejdou.

Miluji geniálnost jednoduchých receptů a proto dělám ořechové těsto na způsob lineckého. Zachovám poměry, přidám ořechy a nakonec zahušťuji moukou podle potřeby - u ořechů předem neodhadnu jejich olejnatost. Vloni jsem z ořechového těsta dělala trubičky. Mé první trubičky - dost jsem se toho bála! Ale nakonec byly sice křehké, ale držely pohromadě právě díky mastnější konzistenci. Lépe se mi s těstem pracovalo než předloni se sušší/moučnější variantou, jejíž recept si už nepotřebuji pamatovat.

Teď už jen punč a Vánoce mohou začít :)

čtvrtek 4. prosince 2014

Den BLBEC

Včerejšek byl unikátním dnem. Jela jsem na školení, které jsem už absolvovala před 3 týdny, do Písku, do kterého jsem na školení jela už poněkolikáté. Vlakem jezdím od základní školy. Přejela jsem maximálně o jednu zastávku od domova, jednou, když jsem zaspala. Až do včerejška.

Cestou na školení jsem jela přes Číčenice a Protivín. Dva přestupy. Oba spoje zpožděné, časová rezerva dobrá, no stress. Akorát, že jsme dávali přednost několika rychlíkům a zastavovali jsme mimo zastávky. A tak jsem koukala do mobilu, plánovala rok 2015 a přejela jsem Protivín. Vzpomněla jsem si, že se přestupuje i v Ražicích a doufala jsem, že něco pojede. Ne, nic nejelo. Až za více než dvě hodiny. Nu což, zima, mrholilo, pěšky nejdu, volám taxi. Tak jsem zpříjemnila ráno jednomu taxikáři.

Dorazila jsem včas. Naštěstí. Na školení bylo také vedení.

Cestou ze školení jsem jela přes Ražice. Vystoupila jsem a hlásili příjezd vlaku. Ale nějak zmatečně, nevěnovala jsem tomu pozornost a nasedla jsem do vlaku, který přijel.  Nějaký chlápek, který se mnou nastupoval, si to ale rozmyslel, zvedl se a vystoupil. Trochu mě to zmátlo. Také jsem slyšela zvuk jiné mašiny, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Jedu domů. Jako vždycky. Nestresuj se. Ihned přišla průvodčí, naštěstí, podala jsem jí lístek a InKartu a ani jsem nevnímala, že mi řekla, že jedu opačným směrem. Já jedu do Plzně? Ano, můžete si přestoupit ve Strakonicích. No, kde jinde, že. Pak už jen Horažďovice a konečná v Plzni, jak uklidňující. Vlak zpět by mi jel až za hodinu a půl, tak jsem si vyhledala nejbližší spoj do nejbližší větší stanice, který jel asi za deset minut, a zavolala tátovi, jestli je doma, že bych potřebovala svézt domů. Jak já jsem ráda viděla Číčenice.

A tak jsem si po dvaceti letech ježdění vlakem vybrala smůlu na dalších dvacet let dopředu. Doufám.

Vloni jsem v Písku touhle dobou dostala pokutu a body. Buď se mi mstí prosinec, nebo Písek. Pevně doufám, že mám vybráno a už mě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty.

úterý 2. prosince 2014

Kam spěcháme?

Necháte se chytit trendem dnešní doby - být v cíli co nejdříve? Nebo si vychutnáváte každodenní štěstíčka?

Ne, nejsem sluníčkový člověk, naivka, která nemá o realitě ani páru. Ale odmítám se hnát stále dopředu, přežívat se dne na den s vidinou, že jednou .. (doplňte si vlastní cíl), já chci žít. A žiji. Každý den hledám štěstíčka, která mě utvrdí v tom, jak krásné je žít. Ano, teď v tuhle chvíli. Jako ten lachtan, který právě unikl velkému žralokovi, tak já denně unikám před burácející turbínou shonu dnešní doby.
Sladký dezert, voňavá káva, dobře ochucený steak z výborného masa, vločky dopadající na tvář, vločky za tmy ve světle lampy, zmrzlina z ovoce tající na jazyku, paprsky slunce za oknem v podzimním dnu, teplo postele, chlad skla, červánky, východ slunce, jeho západ, oblaka, čerstvě natrhaná bazalka, čerstvě vymačkaná šťáva z pomeranče, sladké jablko, úsměv.. Miluji život. Být tak trochu bláznem a nikam nespěchat.

pondělí 1. prosince 2014

Železnice

Miluji železnici. Je to tvrdé slovo, které představuje, jak tvrdou prací muselo být její vystavění. Železo, kujný materiál, chladný kov. Krásná ukázka industrializace, která dodnes nese kouzlo romantické první republiky. Jakou volnost musela pro tehdejší lid znamenat a jak monumentálně musela na lidi působit.
Nádraží - účelná budova se svéráznou architekturou. Zdobená okna a dveře, obložení, zábradlí a sloupy lemující tehdejší venkovní místo určené k čekání na vlak. Při pohledu na staré dřevěné dveře a obložení, ošoupanou zašlapanou dlažbu a kovové sloupoví, mnohdy načaté zubem rzi, se mi vybaví páni ve fraku, v dlouhém kabátu, o dřevěné zdobně vyřezávané hůlce a v klobouku, jež doprovázejí na cesty jejich manželky ve zdobených halenkách s dlouhými rukávy a zdobeným límečkem, mnohdy s kanýry podél knoflíčků, v sukni ke kotníkům, řasené v pase, a kožených nízkých kozačkách, manželky, které drží za ruku dítko s baretem na kučeravých vlasech. Některé ženy mají vlasy do copu, jiné v drdolu či pod čepcem, žádná však není prostovlasá. To se přece na takovou sváteční událost nehodí. 
Každý detail původního vybavení nádraží vypráví svůj příběh od prvotního získání materiálu, přes ruční práci či už strojové opracování materiálu, po vyprávění toho, co jako němý divák po celá desetiletí viděl. Použité materiály jsou věčné, charakteristické, s duší - dřevo, kov, porcelán, cihla. Červená pálená cihla s červenými a hnědými podtóny, která lemuje okna, dveře a průčelí. Kartonové jízdenky a štípačky.
Cestování vlakem nabízí výhledy do krajiny, polí, lesů a rybníku zevnitř. Výhledy do městských částí ze zadní strany zahrad a domů, nabízí tak pohled na odvrácenou tvář každodennosti. Železnice také učí trpělivosti a samostatnosti. Zpoždění, přestupování, výluky, tabule s příjezdy a odjezdy.. ale to pravidelné uklidňující monotónní klapání pražců a obrazy za okny za to stojí. Podzimní obrazy, sychravé počasí za oknem, pravidelné otřásání a houpání.. projet takto celou republiku, to by byla dovolená pohlazením po duši romantického snílka. Takto načatý den už nemůže být zapomenutelný.