Před rokem (a dvěma dny) jsem poprvé vyběhla jako začínající běžec. Tak shodou okolností jsem se právě teď rozhodla, že na můj skoro půl roku zanedbávaný blog přispěji. Tak tedy hurá, slavím jeden rok od prvního kroku ke zdravějšímu trávení volného času a tak. Mým ne/věrným, ne/stálým a ne/pravidelným čtenářům ne/dlužím vysvětlení mé ne/aktivity. Jak to tedy se mnou bylo, je a bude? Jedním slovem - NEVÍM.
Od Nového roku se zásadně změnil můj stav. Díky Bohu a všem při mně stojícím se můj prvotní důvod, proč začít běhat, naplnil. Snad už mohu přiznat, že jsem začala běhat, abych své tělo (a posléze i svou mysl) ozdravila a osvobodila a alespoň se o malý krůček přiblížila k lepší budoucnosti. Vlastně k lepší přítomnosti.
Na své cestě za poznáním (teď to zní hrozně filosoficky, což vůbec nebyl záměr) mě doprovázelo a formovalo několik, na poli bloggerů, známých osobností, pro mě do té doby neznámých. Tato scéna jde úplně mimo mne, ale našla jsem si zde několik inspirátorů (hrozné slovo). Jako první mi na mysl vždy vyskočí Lu. Nejsem žádný skalní fanoušek, ale Lu je zkrátka bezvadně střelená ženská, která mi lidsky sedí. Druhá mě napadá Aneta "Run Heart". Jako hezká ženská, máma, běžkyně a hlavně lidský člověk mi také sedla. Mezi mými favority je i Peťa Kopolovičová, ale bohužel s tou inspirací už mám smůlu. Zdá se mi česká scéna jako zlý vtip. Pokud člověk dělá něco srdcem, je za to po zásluze potrestán hrubostí, vulgarismy a dalšími "milými" záležitostmi, kterým kraluje závist. Vítejte ve světe online heroes. Ne, že bych nevěděla, o čem píšu. Díky za každou zkušenost, která mě potkala. V poslední době si krátím dlouhé chvíle na blogu moderního fotra. Ten mi dnešek zpříjemnil odkazem na fotogalerii fotek Dava Engledowa.
Od běhání jsem letos přešla k chůzi. Mým cílem je totiž nepřešvihnout aerobní pásmo. Zásobení kyslíkem je momentálně cílem number one. A psát o běžných procházkách městským parkem, kokem našich vesnic, nebo po nábřeží.. má tepová frekvence totiž vylétává nad 150 vždy, když přidám do kroku. Proto momentálně neběhám. Jak jsem již napsala, běhat jsem začala k naplněné volného času lepším způsobem. Jen nevím, kolik toho volného času budu mít. Letos běhat nebudu ze zdravotního hlediska, příští bych ráda sem tam popoběhla. Uvidíme, co přinese letošní podzim/zima. Abych nebyla vůči běhání tak pesimistická, loňský rok mi dal hlavně základní zkušenosti s pravidelnějším sportováním. Pobyt venku miluji, věřím, že se k mým zdravotním procházkám, kterým s nadsázkou říkám běh, vrátím. Procházet se totiž budu muset :)
Ještě dodatek k mé výzvě #100HappyDays, vlastně k #365L3fteeHappyDays, která "zamrzla" v lednu. Dodělám ji, víc fotek nebude. S mým posledním logem z běhu jsem se vydala na celoživotní běh, při kterém už budu mít minimálně jednoho sparing-partnera. Veřejnost vyloučena.
Běhu zdar! A zdravotním procházkám též!
