Roční zúčtování, aneb jak ne/běhám

Před rokem (a dvěma dny) jsem poprvé vyběhla jako začínající běžec. Tak shodou okolností jsem se právě teď rozhodla, že na můj skoro půl roku zanedbávaný blog přispěji. Tak tedy hurá, slavím jeden rok od prvního kroku ke zdravějšímu trávení volného času a tak. Mým ne/věrným, ne/stálým a ne/pravidelným čtenářům ne/dlužím vysvětlení mé ne/aktivity. Jak to tedy se mnou bylo, je a bude? Jedním slovem - NEVÍM.

Od Nového roku se zásadně změnil můj stav. Díky Bohu a všem při mně stojícím se můj prvotní důvod, proč začít běhat, naplnil. Snad už mohu přiznat, že jsem začala běhat, abych své tělo (a posléze i svou mysl) ozdravila a osvobodila a alespoň se o malý krůček přiblížila k lepší budoucnosti. Vlastně k lepší přítomnosti.

Na své cestě za poznáním (teď to zní hrozně filosoficky, což vůbec nebyl záměr) mě doprovázelo a formovalo několik, na poli bloggerů, známých osobností, pro mě do té doby neznámých. Tato scéna jde úplně mimo mne, ale našla jsem si zde několik inspirátorů (hrozné slovo). Jako první mi na mysl vždy vyskočí Lu. Nejsem žádný skalní fanoušek, ale Lu je zkrátka bezvadně střelená ženská, která mi lidsky sedí. Druhá mě napadá Aneta "Run Heart". Jako hezká ženská, máma, běžkyně a hlavně lidský člověk mi také sedla. Mezi mými favority je i Peťa Kopolovičová, ale bohužel s tou inspirací už mám smůlu. Zdá se mi česká scéna jako zlý vtip. Pokud člověk dělá něco srdcem, je za to po zásluze potrestán hrubostí, vulgarismy a dalšími "milými" záležitostmi, kterým kraluje závist. Vítejte ve světe online heroes. Ne, že bych nevěděla, o čem píšu. Díky za každou zkušenost, která mě potkala. V poslední době si krátím dlouhé chvíle na blogu moderního fotra. Ten mi dnešek zpříjemnil odkazem na fotogalerii fotek Dava Engledowa. 

Od běhání jsem letos přešla k chůzi. Mým cílem je totiž nepřešvihnout aerobní pásmo. Zásobení kyslíkem je momentálně cílem number one. A psát o běžných procházkách městským parkem, kokem našich vesnic, nebo po nábřeží.. má tepová frekvence totiž vylétává nad 150 vždy, když přidám do kroku. Proto momentálně neběhám. Jak jsem již napsala, běhat jsem začala k naplněné volného času lepším způsobem. Jen nevím, kolik toho volného času budu mít. Letos běhat nebudu ze zdravotního hlediska, příští bych ráda sem tam popoběhla. Uvidíme, co přinese letošní podzim/zima. Abych nebyla vůči běhání tak pesimistická, loňský rok mi dal hlavně základní zkušenosti s pravidelnějším sportováním. Pobyt venku miluji, věřím, že se k mým zdravotním procházkám, kterým s nadsázkou říkám běh, vrátím. Procházet se totiž budu muset :)

Ještě dodatek k mé výzvě #100HappyDays, vlastně k #365L3fteeHappyDays, která "zamrzla" v lednu. Dodělám ji, víc fotek nebude. S mým posledním logem z běhu jsem se vydala na celoživotní běh, při kterém už budu mít minimálně jednoho sparing-partnera. Veřejnost vyloučena.

Běhu zdar! A zdravotním procházkám též!

The Idle Parent - Líný rodič

Jsem líný tvor. Superlíný. Ultralíný. 

Vloni jsem dostala knížku Konec prokrastinace od Petra Ludwiga, manžel mi ji chtěl dát s věnováním od autora, nakonec se ale nepotkali. Je to skvělá motivující knížka a mohu ji doporučit studujícím, nebo podnikatelům - všem, kteří se svým odkládáním činností chtějí bojovat přirozenou cestou. Mohu ji také doporučit všem, kteří nemusí být ve všem nejlepší, ale chtějí se jen trochu někam posunout. Jako inspiraci ji používají lektoři na mnoha školeních o motivaci a sebeřízení. Knížka je tištěna na odpovídajícím papíře - křídový bílý s černými, červenými, zelenými a modrými ilustracemi. Barvy podle klasických zvýrazňovačů či lihových fixů.

------------------------------------------------------------

Letos (dnes už bych měla psát vloni) jsem pod stromečkem měla najít mobil. Našla jsem ale tři balíčky. V prvním mobil a ve druhém ochranný skin na mobil. Třetí mě dostal. Naprosto. Líný rodič. Manžel byl spokojený, asi mi museli oči zazářit jako malému dítěti. Překvapení se tedy konalo na plné čáře a propukla jsem ve smích. Vloni ještě myslel, že s mou leností lze bojovat, letos už to vzdal (a přijal? no po těch letech..). Ještě než jsem knihu otevřela, měla jsem ji ráda. Teď se blížím k jejímu konci a musím uznat, že aspiruje na mou "bibli". Opravdu tuto knihu doporučuji všem, ať už přehnaně aktivním, ultralíným, nebo naprosto normálním středoproudařům. Jak se knížkou pročítám, zpětně si uvědomuji, jak krásné dětství jsem měla. Před přečtením knížky bych hledala slova jako benevolentní, nezodpovědné, liberální; nyní volím jeden jediný naprosto výstižný pojem - LÍNÉ. Ale pozor - nikoliv nezodpovědné, ale NAOPAK. paradoxně naprosto zodpovědné. Knížka mi pomohla k dalšímu kroku na mé cestě "Back to basics". Prvním krokem byla celoroční plánovací kuchařka, od které jsem ale čekala víc. Cesta zpátky ke kořenům je zřejmě mým životním posláním. Nehonit se za konzumem, jít mimo proud, ale stále dopředu, za nosem, přirozeně a nikterak násilně. Knížka není jen o tom, jak být líným rodičem. Nemusí si ji pořizovat jen ti, kteří plánují nebo mají dítě, dost se tam čtenář dozví sám o sobě. Leckdy je knížka hnaná k extrému, ale s nadsázkou, hravě, jen náznakem zasadit semínko myšlenky. Autor není z českého prostředí, tudíž některé rady je třeba přetavit k obrazu svému, ale to přesně je myšlenkou knihy. Nejjednodušší a nejlevnější cestou k zodpovědnosti. Knížka je psaná taktéž na odpovídajícím papíře, který naprosto zbožňuji - recyklovaný. Vlastně jakýkoliv se strukturou. A jaký je obal knihy? Oranžový. S bílým písmem. Nemá chybu.

Všimli jste si těch měkkoučkých ponožek na první fotce? Ty přesně vystihují mou představu o relaxaci. A v tom duchu mají být celé Vánoce. Kolik jste pekli druhů cukroví? Já pět. Snědlo se všechno? Moje ne. Jako každý rok - bez ohledu na počet druhů. Back to basics. Držím palce všem bojovníkům, kteří se na tuto cestu také dali.

Krásné svátky!

Dnes mám konečně vše hotovo, dárky zabalené, stromek nazdobený, cukroví uležené. Ale kde jsou ty Vánoce? Kde je ta zima? Je fajn, že je hezké počasí. Žádné odklízení sněhu, ranní škrábání čelního skla, ledovka... ALE - chybí mi ten pocit na procházce, kdy mi mrzne nos, mám ruce v rukavicích a na hlavě čepici, chladí mě rifle a těším se domů na punč. Fotka je z dnešní procházky. Kdybych neměla kalendář, myslela bych si, že je říjen. A proto mi dělá problém se na Vánoce naladit. Doufám, že vy už naladěni jste, máte klid a nohy nahoře (a sklenku/hrnek v ruce). Přeji všem poklidné prožití svátků bez stresu a zbytečných starostí. Do roku 2015 přeji hlavně zdraví!

A tak v duchu Vánoc jsem v myšlenkách doputovala až k mému dávnému idolu - Janku Ledeckému. Stačí nasadit sluchátka a jsem rázem naladěná :) jako nenapravitelnou romatičku mě jeho písničky vždycky dostanou. "Bláznem, co staví na poušti most a v dešti tančí pro radost..." to jsem celá já. Letošní článek potěšil.

PS: Už se mi chce zase běhat :) tak až mě opustí virus, snad mi ta chuť vydrží.

BookBook

Thank you Ikea!

Děkuji za připomenutí, že život není o elektronice a bytí online. Be free!

Record.tv - zajímavý projekt

Dnes jsem na odstartovano.cz narazila na velice zajímavý projekt. Škoda, že jim ještě nejede web, ale podle videa to vypadá slibně. Na FB moc fanoušků zatím nemají, je to opravdu novinka. Jsem na ně opravdu zvědavá!

Milý Ježíšku, ...

Den BLBEC

Včerejšek byl unikátním dnem. Jela jsem na školení, které jsem už absolvovala před 3 týdny, do Písku, do kterého jsem na školení jela už poněkolikáté. Vlakem jezdím od základní školy. Přejela jsem maximálně o jednu zastávku od domova, jednou, když jsem zaspala. Až do včerejška.

Cestou na školení jsem jela přes Číčenice a Protivín. Dva přestupy. Oba spoje zpožděné, časová rezerva dobrá, no stress. Akorát, že jsme dávali přednost několika rychlíkům a zastavovali jsme mimo zastávky. A tak jsem koukala do mobilu, plánovala rok 2015 a přejela jsem Protivín. Vzpomněla jsem si, že se přestupuje i v Ražicích a doufala jsem, že něco pojede. Ne, nic nejelo. Až za více než dvě hodiny. Nu což, zima, mrholilo, pěšky nejdu, volám taxi. Tak jsem zpříjemnila ráno jednomu taxikáři.

Dorazila jsem včas. Naštěstí. Na školení bylo také vedení.

Cestou ze školení jsem jela přes Ražice. Vystoupila jsem a hlásili příjezd vlaku. Ale nějak zmatečně, nevěnovala jsem tomu pozornost a nasedla jsem do vlaku, který přijel.  Nějaký chlápek, který se mnou nastupoval, si to ale rozmyslel, zvedl se a vystoupil. Trochu mě to zmátlo. Také jsem slyšela zvuk jiné mašiny, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Jedu domů. Jako vždycky. Nestresuj se. Ihned přišla průvodčí, naštěstí, podala jsem jí lístek a InKartu a ani jsem nevnímala, že mi řekla, že jedu opačným směrem. Já jedu do Plzně? Ano, můžete si přestoupit ve Strakonicích. No, kde jinde, že. Pak už jen Horažďovice a konečná v Plzni, jak uklidňující. Vlak zpět by mi jel až za hodinu a půl, tak jsem si vyhledala nejbližší spoj do nejbližší větší stanice, který jel asi za deset minut, a zavolala tátovi, jestli je doma, že bych potřebovala svézt domů. Jak já jsem ráda viděla Číčenice.

A tak jsem si po dvaceti letech ježdění vlakem vybrala smůlu na dalších dvacet let dopředu. Doufám.

Vloni jsem v Písku touhle dobou dostala pokutu a body. Buď se mi mstí prosinec, nebo Písek. Pevně doufám, že mám vybráno a už mě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty.

Kam spěcháme?

Necháte se chytit trendem dnešní doby - být v cíli co nejdříve? Nebo si vychutnáváte každodenní štěstíčka?

Ne, nejsem sluníčkový člověk, naivka, která nemá o realitě ani páru. Ale odmítám se hnát stále dopředu, přežívat se dne na den s vidinou, že jednou .. (doplňte si vlastní cíl), já chci žít. A žiji. Každý den hledám štěstíčka, která mě utvrdí v tom, jak krásné je žít. Ano, teď v tuhle chvíli. Jako ten lachtan, který právě unikl velkému žralokovi, tak já denně unikám před burácející turbínou shonu dnešní doby.

Sladký dezert, voňavá káva, dobře ochucený steak z výborného masa, vločky dopadající na tvář, vločky za tmy ve světle lampy, zmrzlina z ovoce tající na jazyku, paprsky slunce za oknem v podzimním dnu, teplo postele, chlad skla, červánky, východ slunce, jeho západ, oblaka, čerstvě natrhaná bazalka, čerstvě vymačkaná šťáva z pomeranče, sladké jablko, úsměv.. Miluji život. Být tak trochu bláznem a nikam nespěchat.