Vstříc lásce k běhání

úterý 23. prosince 2014

Krásné svátky!

Dnes mám konečně vše hotovo, dárky zabalené, stromek nazdobený, cukroví uležené. Ale kde jsou ty Vánoce? Kde je ta zima? Je fajn, že je hezké počasí. Žádné odklízení sněhu, ranní škrábání čelního skla, ledovka... ALE - chybí mi ten pocit na procházce, kdy mi mrzne nos, mám ruce v rukavicích a na hlavě čepici, chladí mě rifle a těším se domů na punč. Fotka je z dnešní procházky. Kdybych neměla kalendář, myslela bych si, že je říjen. A proto mi dělá problém se na Vánoce naladit. Doufám, že vy už naladěni jste, máte klid a nohy nahoře (a sklenku/hrnek v ruce). Přeji všem poklidné prožití svátků bez stresu a zbytečných starostí. Do roku 2015 přeji hlavně zdraví!

A tak v duchu Vánoc jsem v myšlenkách doputovala až k mému dávnému idolu - Janku Ledeckému. Stačí nasadit sluchátka a jsem rázem naladěná :) jako nenapravitelnou romatičku mě jeho písničky vždycky dostanou. "Bláznem, co staví na poušti most a v dešti tančí pro radost..." to jsem celá já. Letošní článek potěšil.



PS: Už se mi chce zase běhat :) tak až mě opustí virus, snad mi ta chuť vydrží.

středa 17. prosince 2014

BookBook

Thank you Ikea!
Děkuji za připomenutí, že život není o elektronice a bytí online. Be free!

neděle 14. prosince 2014

Sobotní pečení - linecké a perníčky

Těsto jsem si nechala (skoro) týden uležet a pustila jsem se do pečení. Ořechové ještě odpočívá. Linecké bylo naprosto skvěle uležené, vláčné, dobře se mi s ním pracovalo. Bylo dobře a rychle zpracované, protože se nestahovalo při pečení (heureka!). Zpracovávám těsto vždy stěrkou, nikdy ne rukama, protože pak se tu vpije do mouky moc a těsto se chová jako žvýkačka. Holt teplo z rukou ne vždy pomáhá. Co nedokážu stěrkou, dodělám na silikonové podložce, přes ni těsto propracuji, promačkám a pak balím do folie a nechám v chladu uležet. Těsto také během zpracovávání při vykrajování nechávám ztuhnout na verandě. Perníčky jsou světlejší, než bych si přála, příště přidám víc kakaa, a také přidám víc cukru, protože jsou málo sladké. Nádherně mi vyskočily a ta vůně! Vánoce jsou tady :) Perníčky nepotírám a nevyhlazuji, mám ráda strukturu těsta.

Linecké těsto (klasické):
Hladká mouka   300 g
Máslo (Hera)   200 g (já dala Stellu)
Moučkový cukr   100 g
Žloutek   2 ks (bílek stahuje těsto při pečení)
Citronová kůra   1 ČL

Cukr s Moukou jsem prosála a pak zapracovala stellu a žloutky. Žloutky jsem naředila panákem rumu, aby šly pěkně rozšlehat a snáze se vpracovaly do těsta. Pekla jsem na 180 °C 7 minut. Při 9 minutách bylo těsto už tmavé (chuťově ale dobré).

Perníčky:
Hladká mouka   700 g (já dala 600 hladké a 100 polohrubé)
Cukr moučka   260 g (+ 2 PL domácího vanilkového cukru, dala bych víc)
Vejce   5 ks (já dala 2 velké a bílky od lineckého)
Hera   100 g
Kypřicí prášek do perníku   2 ČL
Jedlá soda   1 ČL
Med   4 PL (čím více, tím tvrdší perníčky budou)
Rum   5 cl
Perníkové koření   2 ČL (možno více)
Mletá skořice   1 ČL
Kakao holandské   2 PL (ale pro barvu je třeba více, dala bych klidně 4)

Vše smíchat a nechat minimálně týden uležet :) Pekla jsem je na 165 °C přesně 11 minut. Je třeba ho pořádně vyválet, jelikož krásně vyskočí, tak ať z toho nejsou špalíčky. Pozor, pokud použijete bílky navíc jako já, těsto má tendenci se stahovat. Pro hladký povrch doporučuji potřít žloutkem vyšlehaným/rozmíchaným s vodou. Zdobit až druhý (jinak zdobení odpadá) nebo pozdější den a skladovat s jablíčkem v kartonové krabici.

čtvrtek 11. prosince 2014

První letošní pečení

Zítra budeme mít babinec a také jdu před svátky naposledy do práce. Sice jsem si řekla, že to nebudu hrotit, ale nedalo mi to a měla jsem chvilku času. Udělala jsem tradiční kokosky, ale jaksi mi došel moučkový cukr, takže jsem musela něco "přihodit", aby bylo zítra vůbec co ode mě zobat. Vyhrály to americké brownies. Poprvé. Začala jsem brownies, protože kokosky jsou otázkou pár minut.

Příprava na pečení:
Když jsem se podívala na recept, zhodnotila jsem ho jako nejdražší, který mám. Ale zůstaly mi tu hořké čokolády na vaření, kterým se blížilo datum expirace, másel mám v mrazáku nakoupeno dost, domácí čerstvá vajíčka v lednici a miluji kakao - bylo jasno. Nicméně bych to nebyla já, abych si ho neupravila (také proto, že jsem čokolády neměla dostatek).

Americké brownies:
Hořká čokoláda   250 g (náhodou 3 druhy, z toho 2 nebyly na vaření a měly vysoký obsah kakaa)
Máslo   250 g (nenahrazuji, miluji)
Kakao   5 PL (vrchovaté - náhrada za 50 g čokolády)
Vanilkový cukr   2 PL (mám domácí s vanilkovým luskem, doporučený je 1 sáček)
Vejce   3 (doporučeno 6!)
Cukr krystal   250 g
Namleté pšeničné vločky   50 g
Celozrnná mouka   50 g
Polohrubá mouka   100 g (doporučeno 200 g polohrubé mouky, bez vloček a celozrnné)
Sůl   0,5 ČL
Rum   1 dl (navíc)
Lískové oříšky na posypání
Pečicí papír

Tipy: Voda ve spodním hrnci pod miskou nesmí vřít, jinak bude pára unikat kolem misky a může vás opařit, pára se tvoří i nad vodou, která neklokotá. Při sundavání misky z hrnce si dejte pozor na její teplotu, já ji sundavám v rukavicích.
Na plech jsem si dala permanentní pečicí papír (Lidl), recept doporučuje pečicí papír podmazaný máslem, aby držel papír na místě. Do vodní lázně jsem dala kostku másla a nalámanou čokoládu. Máslo není třeba krájet, za stálého míchání se krásně rozpustí pozvolna samo a lépe se naváže na tužší čokoládu. Do rozehřáté směsi čokolády a másla jsem přisypala kakao. Dala jsem si předehřát troubu na 175 °C, horní-dolní bez horkovzduchu. Po rozpuštění kakaa jsem přisypala cukr a sůl, zamíchala a sundala z vodní lázně, aby mi následující vajíčka neztuhla. Do misky s vajíčky jsem přidala 5 cl rumu a rozmíchala. Čerstvá vajíčka jsou třeba pořádně rozmíchat, protože bílek má pevnější konzistenci a ve směsi by se hůře propracovával. Šest vajíček jsem vážně nedávala, na 250 g cukru a 200 g mouky je to naprosto zbytečné. Na to mám své slepičky až příliš ráda. A nechtěla jsem tak hutné pečivo. Do směsi čokolády, másla, kakaa, cukru a soli jsem pomalu zamíchávala vajíčka. Směs musí zůstat tekutá, jen postupně houstne přidávanými ingrediencemi. Je lepší udržovat směs stále teplou - pracovat rychle. Mouky jsem smíchala s namletými vločkami a postupně jsem směs zamíchávala do těsta. Postupně a pořádně, aby hmota byla hladká, pro snazší vmíchání mouky jsem přidala dalších 5 cl rumu. Jelikož jsem si vzpomněla, že chci brownies posypat oříšky, rozlouskala jsem 20 lískových oříšků od dědy a rozmixovala je. Je lepší si je namlít předem, aby těsto nevychladlo. Na plech jsem vylila těsto a uhladila povrch, který jsem následně posypala oříšky. Na plechu byla celkem nízká vrstva, příště bych udělala více těsta na stejně velký plech. Takto nízké brownies jsem pekla 15 minut. Uvnitř jsou měkké, vláčné, celkově jsou křehké. Je třeba kontrolovat těsto, aby se nepřepeklo - na špejli se musí tvořit drobečky, ale těsto už nemá barvit. Po upečení jsem nakrájela těsto na čtverečky 4×4 cm řezacím kolečkem na pizzu (celkem 56 brownies). Na nůž se těsto přilepovalo a křupala vrchní vrstva. Pokud nechcete křehké brownies, přidejte více vajec/nepoužívejte vločky/nedávejte rum. 
Dobrou chuť. Manžel (nemá rád hořkou čokoládu) jich hned po sundání z plechu několik snědl.

Kokosky: (na tři plechy)
Moučkový cukr   300 g
Mletý kokos   100 g
Bílky   3
4% ocet   1 PL

Tip: Pokud se vám zdá těsto příliš řídké, můžete nakonec přimíchat do deseti deka polohrubé mouky (podle velikosti vajec), ale opatrně. Když je mouky moc, je z kokosek jen suchá tuhá drobenka. U malých vajíček je i 100 g kokosu hodně.

Troubu si předehřejte na 150 °C. V misce jsem začala šlehat bílky, když trochu zbělaly, dala jsem misku na vodní lázeň a stále šlehala do pevného sněhu. Pokud nejde vyšlehat a máte podezření na mastnotu, můžete v tuto chvíli přidat pár kapek octa, jinak až později. V parní lázni do vyšlehaného sněhu postupně zašlehávejte moučkový cukr. Nechvátejte, snazší je to postupně a nepráší se. Stále necháváme cukrový sníh na vodní lázni, zašleháme ocet, sníh se zpevní. Stále na vodní lázni postupně zamícháme kokos - nešleháme! Sníh nadnášíme, aby se z něj nevytratil vzduch. Hmotu je třeba stále udržovat teplou. S mícháním nespěcháme. Na plechy jsem si dala pečicí papíry a pomocí dvou lžiček jsem udělala kulaté hromádky. Nepoužívám sáček, protože tím kokosky ztratí vzduch a jsou hutné. Samozřejmě pokud děláte vysoké promazávané kokosky a potřebujete je mít stejné a vláčné, použijte sáček s tvořítkem (dírkou). Měla jsem málo kokosu, dělala jsem poloviční dávku. Kokosky na plechu jsem nechala chvilku oschnout a přepnula jsem troubu na horkovzduch - kokosky se v troubě pozvolna sušší a růžoví. Čím sušší hmotu máte, tím rychleji se propečou. Dobrou chuť!

Tento recept mám už 3 roky vyzkoušený, vloni jsem dělala i kakaové kokosky. Teď jsem ale kokosky zapomněla ve vypnuté (ale stále teplé) troubě a jsou dost růžové, až cukr uvnitř zkaramelizoval. Původní recept doporučuje kokosky nechat odležet. Tak toho se u nás nikdy nedočkají.

Já jsem připravena :)

středa 10. prosince 2014

Record.tv - zajímavý projekt


Dnes jsem na odstartovano.cz narazila na velice zajímavý projekt. Škoda, že jim ještě nejede web, ale podle videa to vypadá slibně. Na FB moc fanoušků zatím nemají, je to opravdu novinka. Jsem na ně opravdu zvědavá!


pondělí 8. prosince 2014

Milý Ježíšku, ...


Pauza - advent

Už je to tak, skoro měsíc jsem nevyběhla. Nechci se vymlouvat. 

Včera jsem se konečně také pustila do přípravy Vánoc. Celkově je toho teď hodně a doufám, že se to urovná a Vánoce budou v klidu. Připravila jsem si svá tři těsta - perníčkové, linecké a ořechové. Teď je nechám týden uležet a pak budu tvořit. Ještě plánuji mé oblíbené kokosky a vosí hnízda.

Předloni jsem dělala perníčky podle nějakého receptu, který nemohu dohledat! Škoda, byly vynikající a naprosto bezkonkurenční. Myslela jsem, že jsem si recept vytiskla, stejně jako všechny ostatní, ale kdeže. Vloni jsem ho zkoušela znovu nalézt, nešťastná, no marně. Letos se scénář opakoval, tak doufám, že jsem si vzpomněla na všechny ingredience, které jsem do perníčků předloni dala, a tím dohledala i vysněný předloňský recept.

Pořídila jsem si novou kuchařku a jelikož jsem podle ní dosud nevařila, chtěla jsem se inspirovat alespoň na Vánoce. Kromě pár těst tam ale žádné vánoční cukroví není. Našla jsem tam recept na linecké. Možná jako neználek bych jej podle receptu udělala, ale vzhledem k tomu, že babička peče léta, základy už mám. Třeba ten základ, že linecké je naprosto primitivní díky poměru 1:2:3 - cukr:máslo:mouka. Recept z oné kuchařky tomuto poměru neodpovídal. Takže má milá kuchařko, Vánoce ti vážně nejdou.

Miluji geniálnost jednoduchých receptů a proto dělám ořechové těsto na způsob lineckého. Zachovám poměry, přidám ořechy a nakonec zahušťuji moukou podle potřeby - u ořechů předem neodhadnu jejich olejnatost. Vloni jsem z ořechového těsta dělala trubičky. Mé první trubičky - dost jsem se toho bála! Ale nakonec byly sice křehké, ale držely pohromadě právě díky mastnější konzistenci. Lépe se mi s těstem pracovalo než předloni se sušší/moučnější variantou, jejíž recept si už nepotřebuji pamatovat.

Teď už jen punč a Vánoce mohou začít :)

čtvrtek 4. prosince 2014

Den BLBEC

Včerejšek byl unikátním dnem. Jela jsem na školení, které jsem už absolvovala před 3 týdny, do Písku, do kterého jsem na školení jela už poněkolikáté. Vlakem jezdím od základní školy. Přejela jsem maximálně o jednu zastávku od domova, jednou, když jsem zaspala. Až do včerejška.

Cestou na školení jsem jela přes Číčenice a Protivín. Dva přestupy. Oba spoje zpožděné, časová rezerva dobrá, no stress. Akorát, že jsme dávali přednost několika rychlíkům a zastavovali jsme mimo zastávky. A tak jsem koukala do mobilu, plánovala rok 2015 a přejela jsem Protivín. Vzpomněla jsem si, že se přestupuje i v Ražicích a doufala jsem, že něco pojede. Ne, nic nejelo. Až za více než dvě hodiny. Nu což, zima, mrholilo, pěšky nejdu, volám taxi. Tak jsem zpříjemnila ráno jednomu taxikáři.

Dorazila jsem včas. Naštěstí. Na školení bylo také vedení.

Cestou ze školení jsem jela přes Ražice. Vystoupila jsem a hlásili příjezd vlaku. Ale nějak zmatečně, nevěnovala jsem tomu pozornost a nasedla jsem do vlaku, který přijel.  Nějaký chlápek, který se mnou nastupoval, si to ale rozmyslel, zvedl se a vystoupil. Trochu mě to zmátlo. Také jsem slyšela zvuk jiné mašiny, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Jedu domů. Jako vždycky. Nestresuj se. Ihned přišla průvodčí, naštěstí, podala jsem jí lístek a InKartu a ani jsem nevnímala, že mi řekla, že jedu opačným směrem. Já jedu do Plzně? Ano, můžete si přestoupit ve Strakonicích. No, kde jinde, že. Pak už jen Horažďovice a konečná v Plzni, jak uklidňující. Vlak zpět by mi jel až za hodinu a půl, tak jsem si vyhledala nejbližší spoj do nejbližší větší stanice, který jel asi za deset minut, a zavolala tátovi, jestli je doma, že bych potřebovala svézt domů. Jak já jsem ráda viděla Číčenice.

A tak jsem si po dvaceti letech ježdění vlakem vybrala smůlu na dalších dvacet let dopředu. Doufám.

Vloni jsem v Písku touhle dobou dostala pokutu a body. Buď se mi mstí prosinec, nebo Písek. Pevně doufám, že mám vybráno a už mě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty.

úterý 2. prosince 2014

Kam spěcháme?

Necháte se chytit trendem dnešní doby - být v cíli co nejdříve? Nebo si vychutnáváte každodenní štěstíčka?

Ne, nejsem sluníčkový člověk, naivka, která nemá o realitě ani páru. Ale odmítám se hnát stále dopředu, přežívat se dne na den s vidinou, že jednou .. (doplňte si vlastní cíl), já chci žít. A žiji. Každý den hledám štěstíčka, která mě utvrdí v tom, jak krásné je žít. Ano, teď v tuhle chvíli. Jako ten lachtan, který právě unikl velkému žralokovi, tak já denně unikám před burácející turbínou shonu dnešní doby.
Sladký dezert, voňavá káva, dobře ochucený steak z výborného masa, vločky dopadající na tvář, vločky za tmy ve světle lampy, zmrzlina z ovoce tající na jazyku, paprsky slunce za oknem v podzimním dnu, teplo postele, chlad skla, červánky, východ slunce, jeho západ, oblaka, čerstvě natrhaná bazalka, čerstvě vymačkaná šťáva z pomeranče, sladké jablko, úsměv.. Miluji život. Být tak trochu bláznem a nikam nespěchat.

pondělí 1. prosince 2014

Železnice

Miluji železnici. Je to tvrdé slovo, které představuje, jak tvrdou prací muselo být její vystavění. Železo, kujný materiál, chladný kov. Krásná ukázka industrializace, která dodnes nese kouzlo romantické první republiky. Jakou volnost musela pro tehdejší lid znamenat a jak monumentálně musela na lidi působit.
Nádraží - účelná budova se svéráznou architekturou. Zdobená okna a dveře, obložení, zábradlí a sloupy lemující tehdejší venkovní místo určené k čekání na vlak. Při pohledu na staré dřevěné dveře a obložení, ošoupanou zašlapanou dlažbu a kovové sloupoví, mnohdy načaté zubem rzi, se mi vybaví páni ve fraku, v dlouhém kabátu, o dřevěné zdobně vyřezávané hůlce a v klobouku, jež doprovázejí na cesty jejich manželky ve zdobených halenkách s dlouhými rukávy a zdobeným límečkem, mnohdy s kanýry podél knoflíčků, v sukni ke kotníkům, řasené v pase, a kožených nízkých kozačkách, manželky, které drží za ruku dítko s baretem na kučeravých vlasech. Některé ženy mají vlasy do copu, jiné v drdolu či pod čepcem, žádná však není prostovlasá. To se přece na takovou sváteční událost nehodí. 
Každý detail původního vybavení nádraží vypráví svůj příběh od prvotního získání materiálu, přes ruční práci či už strojové opracování materiálu, po vyprávění toho, co jako němý divák po celá desetiletí viděl. Použité materiály jsou věčné, charakteristické, s duší - dřevo, kov, porcelán, cihla. Červená pálená cihla s červenými a hnědými podtóny, která lemuje okna, dveře a průčelí. Kartonové jízdenky a štípačky.
Cestování vlakem nabízí výhledy do krajiny, polí, lesů a rybníku zevnitř. Výhledy do městských částí ze zadní strany zahrad a domů, nabízí tak pohled na odvrácenou tvář každodennosti. Železnice také učí trpělivosti a samostatnosti. Zpoždění, přestupování, výluky, tabule s příjezdy a odjezdy.. ale to pravidelné uklidňující monotónní klapání pražců a obrazy za okny za to stojí. Podzimní obrazy, sychravé počasí za oknem, pravidelné otřásání a houpání.. projet takto celou republiku, to by byla dovolená pohlazením po duši romantického snílka. Takto načatý den už nemůže být zapomenutelný.

úterý 18. listopadu 2014

25 let svobody

17.11.2014
Sedmnáctý listopad, státní svátek Den boje za svobodu a demokracii

Na den 17. listopadu připadá státní svátek - Den boje za svobodu a demokracii. K tomuto datu se váží hned dvě události, první z roku 1939, kdy byly české vysoké školy uzavřené nacisty. Stalo se tak po pohřbu Jana Opletala, jehož čin byl projev odporu proti německé okupaci. Hitler následně nařídil, aby všechny demonstrace byly potlačeny silou. Následně byly uzavřeny vysoké školy a 9 vedoucích představitelů vysokoškoláků bylo popraveno. Druhý, který si většina z nás pamatuje, se váže k roku 1989, ke studentským protestům na Národní třídě, které byly rukou Veřejné bezpečnosti násilně potlačeny a tím spustily sametovou revoluci. Tyto listopadové události vedly k pádu komunistického režimu. Označení sametová revoluce vymysleli novináři, a jedná se o označení naší revoluce, která byla provedena v podstatě bez násilí a na základě vzájemného dialogu. Nejvýraznější osobností celé revoluce se stal v té době budoucí prezident Václav Havel. (centrum.cz)

Člověk se neustále něco učí a dozvídá nové informace. O první události jsem nevěděla, nebo spíše se mi jako mnohá data neuložila do paměti. Jsem totiž na jména a data úplně levá. Tak ráda bych si zapamatovala milníky historie a dala si je do souvislosti se světovými dějinami, abych lépe pochopila vývoj lidstva.. ale bohužel mě v tom můj mozek nepodporuje. Když si pročítám encyklopedii historie, nejenže nikdy nevím, kam až jsem se čtením dostala, ale také neustále žasnu nad stejnými daty a událostmi, o kterých jsem se dočetla v dřívějších začteních do encyklopedie. Je to marný boj s mou hlavou, nechce přijmout nelogické spojení jména, data a místa. Zapamatuji si událost pouze v logickém propojení s událostmi předešlými či následujícími, když porozumím, proč se tomu tak stalo.

Je mi 26 let a 25 let žiji ve svobodné zemi. Minulý režim si nepamatuji. Mohla bych být za to ráda, ale nejsem. Chybí mi provázanost toho, co se děje dnes a co se dělo v minulosti. Proč mi necvakne 17. listopad jako milník v historii naší země? Protože jsme se to ve škole neučili. Chabá výmluva? Nevím, jak to chodí na dnešních základních školách a gymnáziích, ale my vždycky začali pravěkem a skončili druhou světovou válkou. O novější historii se nemluvilo, neučilo a přitom je to pro správné pochopení dnešní doby absolutně nezbytné. Třeba o měnové reformě jsem se dozvěděla až od babičky, že se takové zvěrstvo odehrálo. A jakým způsobem! A takových převratných/zlomových/důležitých událostí (zvěrstev a zhůvěřilostí) se od konce druhé světové odehrálo přece několik. Na gymnáziu jsme se ohledně ČR dozvěděli jen data, nebyl čas. Ale potřebovali to vědět spolužáci, kteří maturovali z dějepisu a chtěli na vysokou, kde byla historie důležitá, a tak jsem se o naší historii alespoň něco dozvěděla. Bohužel zde mám stále mezery a ráda bych se o poválečném vývoji až k dnešnímu datu dozvěděla do hloubky (bohužel mi to nikdo odmalička nevštěpoval do paměti a já dnes pomyslně nemám, kde brát). Je hezké vědět, že i oheň nebo kolo musel někdo vymyslet, ale nedávná historie má mnohem větší dopad na praktický každodenní život, než tyto informace. Ovlivňuje chování lidí 30+, ovlivňuje výchovu dětí, vlastně úplně všechno vychází ze zkušeností dosud žijících pamětníků. Samozřejmě, že se o událostech po druhé světové válce mohu dozvědět kdekoliv a jakkoliv, ale je to pro mě těžké čtení, mnohdy nepochopitelné, těžko uchopitelné a těžko najdu nezaujatý zdroj.

Václav Havel, můj prezident. Kdybych si Sedmnáctý listopad měla spojit jen s jeho jménem, postačí mi to. Za svobodu, možnosti a také zodpovědnost za vlastní činy jsem vděčná každý den. Václav Havel, pan prezident, ke kterému jsem na základní škole vzhlížela a o kterém jsem si ledacos zjistila a přesto (nebo právě proto) si ho vážím. Když nás opustil, bylo mi to líto. Kdybych si mohla vybrat jednoho člověka, se kterým bych se mohla setkat, byl by to právě on. Bohužel se mi ta příležitost už nenaskytne.
Vždy se mi se slovem svoboda vybaví píseň Marty Kubišové, ačkoliv ta se váže původně k jinému datu. Přála bych si ale, aby její výzva byla stále platná a mír nám vydržel co nejdelší dobu.

Když jsem si doma hrála na kytaru a nalistovala ve zpěvníku tuto písničku, máma nechtěla, abych si ji hrála. Připomínala jí všechno negativní v minulosti. Třeba to jednou pochopím, třeba jednou budu moci říct, že rozumím dějinám své republiky.

pondělí 17. listopadu 2014

Advent klepe na dveře

Příští týden bude první adventní neděle. Je polovina listopadu, přesto (anebo právě proto) se už objevuje vánoční výzdoba. V říjnu působil strom u Tesca velice směšně, až trapně, když se kolem něj procházeli kolemjdoucí v tričku s krátkým rukávem. Když už ale běží v televizi reklama na Kofolu s prasátkem, jsou Vánoce na spadnutí. Vynašla jsem původní stopáž 45 vteřin, kterou letos skrouhli na 30 vteřin. Holt každá vteřina reklamy stojí majlant. 

sobota 15. listopadu 2014

Běžecký deník - 33. vyběhnutí

33. vyběhnutí
15.11.2014
18:15-18:45 (30 minut)
3 870 m
Celkem uběhnuto: 137 km

AVG HR: 150 bpm
HR: 89-174 bpm, po 5 min 106 bpm, po 8 minutách klid; FB: 64 g; FL: 3


Dnes jsem se cítila v pohodě, odpočinutá, tak jsem i přes tmu za okny vyběhla. Dala jsem si kolečko vesnicemi. Bylo to fajn, až na stádečko srnek, které byly možná vyplašenější než já, ale v tu chvíli mi Runkeeper začal hlásit tempo a srdce mi málem vyskočilo z těla :-D  Běžela jsem po vytíženější cestě, jsem dobře viditelná, všechna auta dostatečně včas zpomalovala a tlumila světla. První půlkilometr se uběhl pomalu sám, běželo se mi lehce. Pak jsem střídala chůzi s během a bylo to dneska opravdu skvělé. Teď horká sprcha a sklenka vína :)

pátek 7. listopadu 2014

Běžecký deník - 32. vyběhnutí

32. vyběhnutí
07.11.2014
17:19-17:51 (32 minut)
3 700 m
Celkem uběhnuto: 133,1 km

AVG HR: 140 bpm
HR: 77-169 bpm, po 5 min 95 bpm, po 10 minutách klid; FB: 59 g; FL: 1



Konečně jsem se cítila fit k vyběhnutí. Sice jsem půl hodiny hledala čelovku (kterou bych nepotřebovala, kdybych vyběhla o půl hodiny dříve), ale nakonec jsem vyběhla. Nové kalhoty, rukavice, čepice - to zkrátka potřebovalo provětrat. Už se nemusím bát zimy, bylo mi horko. To se také odrazilo na "výkonu". Ztuhlé nohy, těžko jsem se rozpohybovávala, opět začátek od nuly. Co čekat po třech týdnech lenošení


Dnes jsem klidně mohla běžet bez rukavic a bez spodního termoprádla. Bylo 8 °C, když jsem vybíhala. Čepice dělá hodně, uši v klidu, žádné píchání, foukání, paráda. Všimla jsem si, že má velikost S/M :-D já s takovým balonem na krku :-D, sedí perfektně. Na čelovku jsem si zezadu připnula červené blikátko a na kotníky a lokty připevnila reflexní pásky. Byla jsem vidět z dálky a čelovku musím pochválit s dosvitem, běžela jsem se ztlumeným výkonem.

Boty jsem dnes hodila do pračky (15 min 20°C), už byly opravdu špinavé. Vydržely a voní :)



čtvrtek 6. listopadu 2014

Ošacení na zimu

Jako marnotratná žena, jsem neodolala nabídce v Lidlu. Jak bych také mohla? Byl to boj. Ráno bylo u nás v Lidlu lidu jak na vietnamské tržnici po revoluci. Připravena na boj :-D jsem sáhla vždy po chtěném kousku, takže mám vše, co jsem chtěla. Je dobré vědět, co chci, sáhnu a mám. Poprvé se tam chovali zákazníci jako zvěř, dosud jsem takové chování nezažila. Košíky ucpávali cestu, zahrazovali regály, které momentálně okupovali, brali si z rukou.. naštěstí už dost oblečení mám a nemusela jsem se prát o bundy, trička a mikiny. No, každopádně jsem byla úspěšná, co jsem tedy ulovila?

Kalhoty Crivit, pánské, vel. M za 299,- Kč. Vzala jsem si pánské a dámské L, ale dámské byly krátké, pánské velké, ale délka nohavic luxusní, nakonec jsem skončila u pánských. Mají vnitřní stranu "chlupatější", takovou jakoby zdrsněnou, příjemně hřeje.

Kompresní ponožky Crivit, dámské, vel. 39-40, 129,- Kč. Mám doma už podkolenky a doufám, že tyto vysoké ponožky jim budou podobné.

Rukavice a čepice Crivit v jednom designu. Rukavice vel 7.5, 89,90 Kč, s mými tlapami jsem zkoušela 8, ale byly mi velké! Takže nejsem takový slon :) Čepice je pěkně na "tělo", sedí na hlavě moc hezky, kryje uši, a to že nemám hlavičku jako z prdu kuličku, ale balón, povedené.


Musím pochválit kolekci Lidlu, vážně to oblečení k sobě ladí, je to jednoduché, kombinovatelné, ráj.

Dívala jsem se ještě na boty, bohužel tuhle barevnou variantu jsem tam neviděla (nebo bohudík?), stále mi chybí velikost 41. Podrážka je členitější, ale na sněhu nebo ledu stejně nebude mít šanci, tak jsem si je nevzala. Nepromokavé udělám z těch mých impregnací a stejně neběhám žádné dálky, abych si musela kupovat další boty. Ale tahle barevná varianta je moc hezká! A z obrázku na mě volá "kup si mě".

Teplé běžecké ponožky mi nepřišly příliš odlišné od těch trekových, které jsem si koupila před dovolenou, také jsem jim odolala. Dále prodávají čelovku, ale dosvit 8 metrů? Asi se nedá srovnávat čelovka za 99,- Kč s čelovkou za 399,- Kč. Chtěla bych ji vidět rozsvícenou v reálu. Pak se mi také líbily Led pásky, nicméně už mám reflexní, které jsou dost viditelné. Po páscích se jen zaprášilo, asi jako v pondělí po kávovarech. A líbí se mi Senzor aktivity, který by mě také lákal! Ale tisíc korun, to už je na experiment trochu moc. Jsem zvědavá na recenze, které třeba budou. Zaprášilo se také po reflexních vestách, které jsem si myslela, že budou vypadat šíleně, byly kupodivu pěkné.

pondělí 3. listopadu 2014

Divadelní představení Sluha dvou pánů

Drží se mě viry, až to není hezké. Rýmička, pšíkání, suché rty, beďary, opary .. zkrátka lahůdka. Ano, šlo by to napsat jemněji, ale po 14 dnech mě to už vážně nebaví. Běhání jde teď úplně stranou :( Ráda bych se dokopala alespoň ke cvičení doma. Sehnala jsem si knihu, škoda, že to kniha neodcvičí za mě. 

K pauzovacímu režimu patří kultura.

pondělí 27. října 2014

Beauty day

V pondělí jsem se cítila na změnu :-D takže jsem se sebou chtěla něco udělat. Zapálila jsem si starou svíčku a šla na to. 
Poslední měsíc se mi hrozně zhoršila pleť. Něco má na svědomí viróza, něco počasí, zbytek zřejmě já, i když nevím proč. Chtěla jsem vyzkoušet kávový peeling, který uvedla LU ve Fasádě. Udělala jsem si tedy kávu a odlakovala si mezitím nehty, které opět po týdnu potřebovaly změnu. Opláchla jsem si obličej a namíchala peeling, do kterého jsem kromě kávy a oleje přidala ještě cukr. Opravdu jsem potřebovala "oškrábat". Škrábala jsem a škrábala a ještě s maskou jsem šla na světlo tuto zrůdnost zvěčnit. Peeling mě pálil, nepřipadalo mi to úplně oukej. Když jsem vylezla z koupelny, manžel se mě lekl. Pak naštěstí odjel a po návratu jsem byla už "nová". Po peelingu jsem si ještě dala masku z bahna - mám ji ráda a pleť se mi vždy pěkně vypne. Je určena pro problematickou až mastnou pleť. Koupila jsem si ji od kosmetičky, která mi tvrdila, že mám pleť mastnou! No, nemám. Podle testu s papírovým ubrouskem po ránu jsem suchá jak Sahara. I když se večer namastím až kam. Maska mi ale žádné problémy nedělá. Po masce jsem si pleť vyčistila krémem 3v1 a nakonec si obličej namazala krémem. Už by ze mě ta viróza mohla vypadnout! 
S čistým ksichtíkem jsem se pustila do nehtů, poprvé jsem vyzkoušela rychlé-usušení-a-vytvrdnutí-laku-podporující top coat. Jo, něco to do sebe má, i když na nehty jsem si musela klasicky dávat pozor celou noc, aby se mi neobtiskly vlasy nebo peřina. Lakování mi moc nešlo, protože mi snad všechny laky stihly vyschnout, ztvrdnout, zhoustnout a jinak se zkazit. Potvory. Podkladový hnědý byl opravdu hustý. Budu muset obměnit zásoby. Z optimistické podzimní kombinace jsem přešla na depresivní podzimní kombinaci.

sobota 25. října 2014

Avon běh

31. vyběhnutí
25.10.2014
18:05-18:46 (41 minut)
5 000 m (+ 280 m startovní špalír)
Celkem uběhnuto: 129,4 km

AVG HR: 147 bpm
HR: 79-182 bpm, po 5 min 124 bpm, po 15 minutách klid; FB: 132 g; FL: 6
Tak jsem to dala - hurá! A nebyla jsem (v kategorii) poslední :) klobouk dolů před osmdesátníkem, který také běžel 5 km.

Jela jsem na "poslední" chvíli, protože jsem netušila, jestli musím být na náměstí u prezence, nebo ne. Tašku s číslem a čipem jsem si vyzvedla včera v Decathlonu. Vyrážela jsem v 16:03, zaparkovala jsem na nábřeží v 16:26 (24 km), v 16:45 (původně bylo napsáno 17:00) končila registrace a prezence. Svižnou chůzí jsem na náměstí byla ve 35. Jelikož ráda vím, do čeho jdu, pokud je to možné, na webu jsem se podívala na kameru, jak to na náměstí vypadá. Proto mi také trvalo jen chvilku se zorientovat. Dozvěděla jsem se, že jsem tam vůbec být tak brzy nemusela. Dobré vědět :)

Díky předstihu jsem se stihla dobře zorientovat a vypozorovat, co se kde a proč dělá :-D tak jsem okoukala, jak dát čip na botu, kam a jak připevnit číslo a co si nechat na sobě (obečení), páč byla fakt kosa! Chodili tam běžci i běžkyně v čelenkách i čepicích. Ne, že bych si ji na běh včera v Lidlu nepořídila (179,- Kč), ale nebrala jsem si ji, nepřišla mi až taková zima. Někteří v ní i běželi. Překvapilo mě, kolik lidí nosí podkolenky z Lidlu! Hodně. Muži i ženy, 5K i 10K. Stihla jsem se i psychicky připravit a začít se těšit. WC, šatna, start, jak profík právě načas :) Viděla jsem všechny dětské závody, pěkně jim to běhalo. Na sobě jsem si nechala, co jsem si původně naplánovala. Sportovní vysoké kalhotky (chvála tomu, kdo je vymyslel, to teplo na bedrech je k nezaplacení, a ty z Lidlu za 179,- Kč mi držely přesně tam, kde měly), již zmíněné podkolenky, funkční spodní triko i kalhoty (musím opět pochválit, skvěle drží na těle, nikam se neposouvá, nevyhrnuje a hřeje), funkční slabounké triko s krátkým rukávem a cyklistický dres. Oblečení jsem na sobě měla akorát, nepřehřívala jsem se, ani mi nebyla zima.

Startovali nejprve 10K, o 5 minut později my 5K. Uteklo to jako voda. Čelovku na hlavu, dotáhnout culík, zapnout runkeeper, vynulovat sporttester, pozdravit, odpovědět, nepřekážet a běželo se.

Příjemně mě překvapilo startovní tempo, bylo příjemné, nic přepáleného, ani turbošnečího, v kuse jsem uběhla 500 metrů. Držela jsem se nejdříve hodně pomalé dvojice žen, které jsem pak ale předběhla. Protože stále běžely a nestřídaly běh s chůzí jako já, tak jsme se pravidelně předbíhaly nějakou dobu. Pak jsem se držela celkem svižné trojice holek, ale ty mi ve Stromovce utekly. Během celého běhu jsem se srovnávala s párem, který běžel zhruba jako já. Doběhli o chvilku dřív, fakt mi vadily kostky v České ulici. Paní měla astma, klobouk dolů, běžela moc hezky. Do cíle jsem zrychlila, ale pod 40 jsem to nedala. Během běhu mě povzbuzovali borci, co mě předbíhali v druhém kole (předběhlo mě jich kolem 25), byli fakt skvělí. Ve Stromovce bylo dost kluzko, blátíčko, ale nic hrozného, dalo se běžet i podél v trávě na měkkém. Fanoušci u Kauflandu také skvěle povzbuzovali, tleskali, i když jsem šla :-D Užívala jsem si trasu, mosty, bylo to pěkné. U plovárny byla změněná trasa, trochu mě to zmátlo. Mimoto netuším, koho to napadlo přebíhat lávku u plovky. Houpala se, že se mi houpal žaludek ještě při přebíhání mostku přeš slepé rameno. Ve Stromovce jsme také běželi jinudy (srovnání mapy). Podél řeky u slepého ramene se pletli do cesty chodci, kteří zřejmě vůbec netušili, že se tam běží... v cíli jsem si s vděkem vzala nealko Birell, došla si pro batoh s bundou (bylo tam prázdno, běžci se tam stíhali prostřídat, jak dobíhali), našla poloobsazenou lavičku, vydýchala se a došla se podívat na výsledek. Endorfiny udělaly své a já se usmívala jak měsíček na hnoji. Byl to skvělý pocit. Pro ten běhám. A bylo mi srdečně jedno, že jsem se neumístila na prvních místech. Porazila jsem další strach a zvítězila sama nad sebou. Teď mě bolí pravé koleno a kotníky. Ne tolik jako včera, zřejmě viróza stále pomalu odeznívá.

Neoficiální čas: 41:01.952
Oficiální čas: 41:00.176
Umístění: 168/172