Avon běh

31. vyběhnutí

25.10.2014

18:05-18:46 (41 minut)

5 000 m (+ 280 m startovní špalír)

Celkem uběhnuto: 129,4 km

AVG HR: 147 bpm

HR: 79-182 bpm, po 5 min 124 bpm, po 15 minutách klid; FB: 132 g; FL: 6

Tak jsem to dala - hurá! A nebyla jsem (v kategorii) poslední :) klobouk dolů před osmdesátníkem, který také běžel 5 km.

Jela jsem na "poslední" chvíli, protože jsem netušila, jestli musím být na náměstí u prezence, nebo ne. Tašku s číslem a čipem jsem si vyzvedla včera v Decathlonu. Vyrážela jsem v 16:03, zaparkovala jsem na nábřeží v 16:26 (24 km), v 16:45 (původně bylo napsáno 17:00) končila registrace a prezence. Svižnou chůzí jsem na náměstí byla ve 35. Jelikož ráda vím, do čeho jdu, pokud je to možné, na webu jsem se podívala na kameru, jak to na náměstí vypadá. Proto mi také trvalo jen chvilku se zorientovat. Dozvěděla jsem se, že jsem tam vůbec být tak brzy nemusela. Dobré vědět :)

Díky předstihu jsem se stihla dobře zorientovat a vypozorovat, co se kde a proč dělá :-D tak jsem okoukala, jak dát čip na botu, kam a jak připevnit číslo a co si nechat na sobě (obečení), páč byla fakt kosa! Chodili tam běžci i běžkyně v čelenkách i čepicích. Ne, že bych si ji na běh včera v Lidlu nepořídila (179,- Kč), ale nebrala jsem si ji, nepřišla mi až taková zima. Někteří v ní i běželi. Překvapilo mě, kolik lidí nosí podkolenky z Lidlu! Hodně. Muži i ženy, 5K i 10K. Stihla jsem se i psychicky připravit a začít se těšit. WC, šatna, start, jak profík právě načas :) Viděla jsem všechny dětské závody, pěkně jim to běhalo. Na sobě jsem si nechala, co jsem si původně naplánovala. Sportovní vysoké kalhotky (chvála tomu, kdo je vymyslel, to teplo na bedrech je k nezaplacení, a ty z Lidlu za 179,- Kč mi držely přesně tam, kde měly), již zmíněné podkolenky, funkční spodní triko i kalhoty (musím opět pochválit, skvěle drží na těle, nikam se neposouvá, nevyhrnuje a hřeje), funkční slabounké triko s krátkým rukávem a cyklistický dres. Oblečení jsem na sobě měla akorát, nepřehřívala jsem se, ani mi nebyla zima.

Startovali nejprve 10K, o 5 minut později my 5K. Uteklo to jako voda. Čelovku na hlavu, dotáhnout culík, zapnout runkeeper, vynulovat sporttester, pozdravit, odpovědět, nepřekážet a běželo se.

Příjemně mě překvapilo startovní tempo, bylo příjemné, nic přepáleného, ani turbošnečího, v kuse jsem uběhla 500 metrů. Držela jsem se nejdříve hodně pomalé dvojice žen, které jsem pak ale předběhla. Protože stále běžely a nestřídaly běh s chůzí jako já, tak jsme se pravidelně předbíhaly nějakou dobu. Pak jsem se držela celkem svižné trojice holek, ale ty mi ve Stromovce utekly. Během celého běhu jsem se srovnávala s párem, který běžel zhruba jako já. Doběhli o chvilku dřív, fakt mi vadily kostky v České ulici. Paní měla astma, klobouk dolů, běžela moc hezky. Do cíle jsem zrychlila, ale pod 40 jsem to nedala. Během běhu mě povzbuzovali borci, co mě předbíhali v druhém kole (předběhlo mě jich kolem 25), byli fakt skvělí. Ve Stromovce bylo dost kluzko, blátíčko, ale nic hrozného, dalo se běžet i podél v trávě na měkkém. Fanoušci u Kauflandu také skvěle povzbuzovali, tleskali, i když jsem šla :-D Užívala jsem si trasu, mosty, bylo to pěkné. U plovárny byla změněná trasa, trochu mě to zmátlo. Mimoto netuším, koho to napadlo přebíhat lávku u plovky. Houpala se, že se mi houpal žaludek ještě při přebíhání mostku přeš slepé rameno. Ve Stromovce jsme také běželi jinudy (srovnání mapy). Podél řeky u slepého ramene se pletli do cesty chodci, kteří zřejmě vůbec netušili, že se tam běží... v cíli jsem si s vděkem vzala nealko Birell, došla si pro batoh s bundou (bylo tam prázdno, běžci se tam stíhali prostřídat, jak dobíhali), našla poloobsazenou lavičku, vydýchala se a došla se podívat na výsledek. Endorfiny udělaly své a já se usmívala jak měsíček na hnoji. Byl to skvělý pocit. Pro ten běhám. A bylo mi srdečně jedno, že jsem se neumístila na prvních místech. Porazila jsem další strach a zvítězila sama nad sebou. Teď mě bolí pravé koleno a kotníky. Ne tolik jako včera, zřejmě viróza stále pomalu odeznívá.

Neoficiální čas: 41:01.952

Oficiální čas: 41:00.176
Umístění: 168/172

Příprava na Avon běh

Už zítra

Bylo třeba se připravit na běh v nižších teplotách, tak jsem zavítala do Lidlu, kde mají zrovna lyžařské oblečení, a koupila si funkční spodní triko a kalhoty za 369,- a 279,-. V akci jsem našla i sportovní kalhotky s vyšším pasem za 179,-. Byla jsem k tomu všemu skeptická, ale klobouk dolů, krásně to drží teplotu. A ještě jedno plus to oblečení má - informace jsou vyšité (nebo jak?) v lemu tkaniny. Nikde tedy nepřekáží a neškrábe cedulka, navíc jsou informace čitelné i po několika vypráních (má to i bílé podtílko, které nosím, a to už bylo prané hodněkrát). Mimochodem nevím, proč znázorňují oblečení jako lesklé, když není. A díky, že není, je krásně matné.

Pořídila jsem si ještě čepici za 179,-, má fleece i na čele, žádný lem z pleteniny, tak nebude kousat.

Dnes jsem si po 15. hodině vyzvedla v Decathlonu startovní tašku, takže už mám číslo a čip. A také tričko velikosti L. Škoda, že mi je malé. Avon běh na podporu prsou a oni s prsy nepočítají...

Abych se po týdnu a změně počasí ujistila, v čem běžet při 7-8 °C, oblékla jsem se a vyběhla. Jen kilometr, abych vyzkoušela, jak moc jsem nebo nejsem fit. A abych se neunavila nebo neuhnala. Uběhla jsem v kuse 700 metrů! 

Nejsem fit, při běhu nohy nebolely, ale věřím, že mě po zítřku bolet budou. Teď mě bolí pravé koleno a holeně. Oblečení v pořádku, až na to tričko! Na těle by to šlo, ale dusím se s ním, nemohu se v něm dostatečně nadechnout (holt mám prsa!), takže poběžím bez něj. Beztak bude zima. Mám vyzkoušeno, teď už se jen dobře vyspat, nasnídat, naobědvat, nepodělat se z toho a vyrazit. Prádlo se mi pere, abych neběžela v nevypraném.

Jsem děsně nervózní a to ještě není zítřek.

Night run?

Jak se zbavit strachu? Jděte mu naproti. Alespoň tak jsem se to dočetla na webu First Class, a také na mnohých jiných místech na síti. Mám strach! A tak se ho pokusím zbavit.

Včera přišly kolegyně z práce, že se běží noční běh tady ve městě a že do toho jdou! Neběhají. Ale 5 km, to přece dají! Skepticky jsem se pousmála, to si fakt myslí, že uběhnou 5 km? A ještě k tomu v kuse? Třeba jsou lepší než já. Minimálně v tom, že se toho nebojí. I když vůbec nic neví.

Řekla jsem, že já do toho teda rozhodně nejdu! Nesnáším davy, běhám si jen tak sama, po cestách, kde nikdo není. Běhám a neběhám, neuběhnu v kuse více než 300 metrů. Ale 5 km dám pod 43 minut (to dá kdekdo, že). A 5 km při nejhorším půjdu svižnou chůzí a bude mi to trvat 50 minut. Googlila jsem výsledky předchozích běhů, abych tam nebyla za absolutní nulu. A výsledky tam byly i kolem 40 minut! 

Povídám manželovi, jak jsou ty mé kolegyně šílené, a on (podnikatel) na to: "Vždyť to je běh pro tebe, ne? To teď běháš. Ty nepoběžíš?" Jak jsem na něj naštvaná, tak v tomhle ho obdivuji. Zlomilo se to ve mně. Mám strach, tak ho prostě překonám. Manžel bude v Praze, ani doma nebude, budu na to sama. Musím být statečná. Boty mám, oblečení mám. Vím, kolik se běží. Kolik to znamená. Mám sporttester i sportovní podprsenku, tak čeho se bojím? Davu. A organizace! Vždyť já se bojím jít i na oběd do jiné jídelny, protože nevím, kudy se kam chodí! Já ten strach překonám. Když už jsem vlezla do letadla (vloni poprvé), a letos jsme přistávali na Madeiře, tak to prostě dám. Bude to další poražený strach. Určitě znáte ten vnitřní hlas, který říká všechny pochybnosti. A také určitě znáte to vnitřní nalazení, když z toho máte dobrý pocit a ten tlumí ten pochybovačný hlas.

Takže.. povinná čelovka (logické, ne?), startovné 300,- (s tričkem 500,-).. no potěš koště. Nemám čelovku. Trasa pro mně neznámá. Start 18:00, to musím vzít do města auto. A neosprchuji se. Večer jsem se zaregistrovala na web. Ještě, než jsem usnula, jsem se přihlásila do závodu. Teď ještě zaplatit startovné a stvrdit záměr běžet. Avon běh (5 km), nikoliv Night Run (10 km).

V práci kamarádka nadhodila, jestli ty ostatní ví o startovném a o povinné čelovce. A vypadá to, že všechny tři to vzdají. Už přemýšlejí o tom, kam si půjdou sednout na pivo, aby viděly na běžce.

Mám reálnou šanci, že 5 km zaběhnu pod 40 minut (ano, jsem šnek, vím to) a nebudu poslední, ale pokud se o to nepokusím, tak to nikdy nedokážu. Prvním krokem je to zkusit. Mám jistotu, že mě tam nikdo nebude znát. Manžel v práci v Praze, ze startujících nikoho neznám. Podle nového příjmení mě ještě moc lidí nezná. Kde se psalo, že DNS je horší než DNF? Tak zkrátka nedoběhnu, půjdu, není to maraton proboha. A i ten jde dojít.

ALE! Bohužel tři dny mě bolí klouby, stačí vylézt nejezdící eskalátory a funím jak lokomotiva. Něco na mě vlezlo. Je to ještě týden, to bych mohla vykurýrovat. Ale co když bude pršet? V šest večer bývá 11°C. Pokusím se ještě něco "natrénovat", když mi to zdraví dovolí.

Ale jakou si koupím čelovku? POMOZ!

Běžecký deník - 1. vyběhnutí

Trochu slavnostně jsem si na sportovní ponožky obula boty. Ten pocit novoty, snad nového začátku, pohodlí, měkkost vnitřku bot - snad to mě přesvědčilo, že dnes vyběhnu...

Kalhoty, tílko, tričko, vlasy do copu, sluchátka k mobilu a jde se na věc...

Vlastně ještě pro dobrý pocit ze sebe sama jsem použila pudr, řasenku a rtěnku... když to neklapne, tak ať mi to aspoň sluší!

1. vyběhnutí

23.5.2014

19:35-20:05 (30 minut)

3 100 m

Docela dlouho jsem bojovala se špatným signálem rádia, pak jsem přesedlala na TuneIn Rádio a bylo po problému. První pocity byly převážně pozitivní. Myslela jsem si, že najednou tolik neuběhnu. Když jsem vyšla před dům, uviděla jsem člověka, co měl v plánu jít tudy, kudy jsem chtěla běžet. No to snad ne... nenechala jsem se odradit a dala jsem se na druhou stranu. První čistě uběhnutý úsek měřil 200 metrů (úspěch!!). Nenasazovala jsem žádné přehnané tempo, pomalu a jistě, neuštvat se, hlavně doběhnout v pořádku, a to se mi myslím vyplatilo. Střídala jsem běh s chůzí zhruba 1:1. Když už jsem nemohla udýchat běh, přešla jsem do chůze, když se mi srdce uklidnilo, vyběhla jsem. Protože jsem běžela od domova a řekla si, že dnes bude 30 minut akorát (a i pocitově to tak bylo), otočila jsem se a běžela zpátky. Na cestě mi pomáhaly patníky, jeden úsek běhu, jeden úsek chůze. Cestou zpět jsem se už do běhu musela trochu nutit, uběhnutý úsek se neustále zkracoval, dělalo se mi těžko, asi to bylo tím, že jsem s sebou neměla pití (a tím, že to bylo poprvé). Po cestě jsem nepotkala (naštěstí) žádného cyklistu nebo chodce, jen motocyklistu a pár aut. Tělo se zahřálo, ačkoliv moc nepiji, propotila jsem tílko, tekutiny jsem hned doplnila (vlažný sirup s vodou), trochu si protáhla svaly, pak sprcha a zasloužený odpočinek :)