Dnes jsem se celý den utvrzovala v tom, že vyběhnu, přemlouvala jsem se, že bolest svalů přejde, že to vyběhám...
2. vyběhnutí
25.5.2014
19:45-20:15 (30 minut)
3 100 m
Úspěch, vyběhla jsem. Bohužel tomu předcházela večeře s manželem - párek a vajíčka. Nechala jsem si slehnout, ale nebyl to dobrý nápad, což jsem si uvědomila hned, jak jsem odložila lžíci. Nicméně jsem vyběhla! Bolest svalů z před včerejška, umocněna včerejším slavením kamarádovy svatby (sice jako řidič bez alkoholu, ale jídla bylo až moc), ne a ne ustoupit. První dvoustovku jsem uběhla, ale bylo jasné, že to dnes bude horší než poprvé. Také to mohlo být tím, že jsem dnes byla dlouho na sluníčku a ve sprše si pak uvědomila pod proudem teplé vody více opálená ramena, takže mohla utrpět i hlava. Za úvodním lesíkem na horizontu vykukovalo večerní sluníčko. Střídala jsem běh a chůzi, zdálo se mi, že přestože jsem se musela donutit k popoběhnutí, ve výsledku jsem uběhla větší vzdálenost. Dokonce jsem poslední mezipatníkový úsek před lesem, kde se otáčím, uběhla v kuse (podle mapy asi 130 metrů, ale pro mě je to skutečně dlouhý úsek, tam museli na jeden patník zapomenout! :-D ). Opět jsem jeden úsek běžela, jeden šla, musela jsem se nutit k rozběhnutí. Na jednom místě jako v pátek jsem vystrašila kachny (dnes tedy více vylekaly ony mě, když vzlétly). Nohy mě čím dál tím víc bolely, tak jsem si řekla, že to alespoň dojdu. Jenže mi nepříjemně pumpovalo ve spáncích, tak jsem se rozběhla a kupodivu to přestalo a běh už nebyl tak nepříjemný, naopak jsem doběhla dál, než jsem si předem určila (ne ke stromu, ale až k panelce kolem dráhy). S vítězným pocitem jsem doběhla k přejezdu (má pomyslná startovní a cílová čára, na které začínám a přestávám běžet) a cestou k domu vyklepala svaly. Doplnila jsem tekutiny a vysprchovala se. Svaly mi teď nadávají, zítra ale budu celý den sedět v kanceláři, tak snad si odpočinou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaši reakci!