Madeira - poslední celý den

Dnes jsme se rozhodli jet do města na slavnost. Už i proto, že naše oblíbená restaurace (ve které jsme byli jednou, ale byla by to jasná volba pro dobrý oběd) byla zavřena právě kvůli slavnosti. Měl to být gastronomický festival. Nevím. Nasedli jsme na 155 a jeli do centra, které jsme nevěděli, kde je. Když s nám zdálo, že tu jsme asi v centru (nadjeli jsme kostel), musela jsem se zeptat místního vystupujícího, jestli tu skutečně jsme, abychom vystoupili. Trefili jsme to, super. Ale festival dle letáčku, který jsme našli na autobusové zastávce, začínal až ve 2 odpoledne (bylo půl jedenácté), tak jsme zalezli do nákupního centra u zastávky, kde byla wifi. Pohledali jsme, co by se dalo dělat, nic jsme nenašli, tak jsme napsali SMS delegátce. Vydejte se ke kostelu. 

U kostela bylo pár stánků s ponchou, připravená stage, jinak nic. Vlezli jsme do kostela, kde byla kupa lidí, tak jsme se usadili a čekali, co se bude dít. Neděle, to bude mše, začala zpěvem asi 5 slečen v doprovodu kytary (proč tohle není u nás?), skvělé přivítání. Strávili jsme na mši téměř hodinu, aniž bychom rozuměli jedinému slovu. Několikrát zpíval sbor, bylo to příjemné. Tradiční mše. 

Vyšli jsme ven a měli jsme hlad. Protože se nám restaurace přímo u stage nelíbila, zkusili jsme restauraci vedle kostela. Tam nás snad zavedl osud! Výborná Espetada. Dali jsme si ji oba, k tomu jedny brambory a jednu zeleninu. Ale ta porce! No vynikající, neskutečné, orgasmus pro žaludek. Stravovali se tu místní, zřejmě se sem na sváteční oběd vydalo několik rodin. Místní specialitou byly jehly s různými druhy masa (příprava na způsob kebabu), které na velkých roštech opékali a odřezávali na talíře přímo strávníkovi u stolu. Vypadalo to neskutečně. Poslední nesli opékaný ananas. Dala jsem si tu i kávu, ten pohled byl neskutečný. Bylo vidět až do kuchyně na oheň. Opravdový zážitek. Tady by nemohl žít snad žádný vegetarián :-D Mimochodem - krávy se tu pasou navolno u náhorní plošiny. Paráda. Mají přednost i před auty, musíte počkat, až se uhnou samy. 

Když jsme vylezli z restaurace, končil pohřeb. Byly skoro dvě hodiny, takže jsme se přesunuli ke stage. Moderní harmonikář, který neuměl zpívat, v doprovodu přehnaných bicích (tuc, tuc) a basovky - nic moc. Následoval soubor, který hrál místní tradiční písně, a ten byl pěkný. Byli jsme unaveni, tak jsme se vydali na autobus. Zapomněla jsem dodat, že ulice u kostela, po které jsme přijeli, byla nyní zahrazena stolky. To způsobilo, že jsme hodinu čekali marně na autobus u nákupního centra. Až nám místní taxikář (chvála mu) řekl, že to jede od pošty a navedl nás tam. U nás by kvůli rytu udělali cokoliv, tady nás s úsměvem poslal na autobus. Jak z jiného světa. U pošty jsme hodinu marně čekali na autobus, který zkrátka vynechal. Tak jsme se rozhodli to vzít pěšky. Já v žabkách, v domnění, že pojedeme busem, jinak bych si vzala jako vždy pevnou obuv, no paráda. Ale něco přes 2 km s převýšením 200 metrů nám za ty necelá 3 ušetřená eura stálo. Mimochodem nás další autobus předjel v půli cesty. Prohlédli jsme si město pěkně zblízka, něco bychom vidět nemuseli.