Včera přišly kolegyně z práce, že se běží noční běh tady ve městě a že do toho jdou! Neběhají. Ale 5 km, to přece dají! Skepticky jsem se pousmála, to si fakt myslí, že uběhnou 5 km? A ještě k tomu v kuse? Třeba jsou lepší než já. Minimálně v tom, že se toho nebojí. I když vůbec nic neví.
Řekla jsem, že já do toho teda rozhodně nejdu! Nesnáším davy, běhám si jen tak sama, po cestách, kde nikdo není. Běhám a neběhám, neuběhnu v kuse více než 300 metrů. Ale 5 km dám pod 43 minut (to dá kdekdo, že). A 5 km při nejhorším půjdu svižnou chůzí a bude mi to trvat 50 minut. Googlila jsem výsledky předchozích běhů, abych tam nebyla za absolutní nulu. A výsledky tam byly i kolem 40 minut!
Povídám manželovi, jak jsou ty mé kolegyně šílené, a on (podnikatel) na to: "Vždyť to je běh pro tebe, ne? To teď běháš. Ty nepoběžíš?" Jak jsem na něj naštvaná, tak v tomhle ho obdivuji. Zlomilo se to ve mně. Mám strach, tak ho prostě překonám. Manžel bude v Praze, ani doma nebude, budu na to sama. Musím být statečná. Boty mám, oblečení mám. Vím, kolik se běží. Kolik to znamená. Mám sporttester i sportovní podprsenku, tak čeho se bojím? Davu. A organizace! Vždyť já se bojím jít i na oběd do jiné jídelny, protože nevím, kudy se kam chodí! Já ten strach překonám. Když už jsem vlezla do letadla (vloni poprvé), a letos jsme přistávali na Madeiře, tak to prostě dám. Bude to další poražený strach. Určitě znáte ten vnitřní hlas, který říká všechny pochybnosti. A také určitě znáte to vnitřní nalazení, když z toho máte dobrý pocit a ten tlumí ten pochybovačný hlas.
Takže.. povinná čelovka (logické, ne?), startovné 300,- (s tričkem 500,-).. no potěš koště. Nemám čelovku. Trasa pro mně neznámá. Start 18:00, to musím vzít do města auto. A neosprchuji se. Večer jsem se zaregistrovala na web. Ještě, než jsem usnula, jsem se přihlásila do závodu. Teď ještě zaplatit startovné a stvrdit záměr běžet. Avon běh (5 km), nikoliv Night Run (10 km).
V práci kamarádka nadhodila, jestli ty ostatní ví o startovném a o povinné čelovce. A vypadá to, že všechny tři to vzdají. Už přemýšlejí o tom, kam si půjdou sednout na pivo, aby viděly na běžce.
Mám reálnou šanci, že 5 km zaběhnu pod 40 minut (ano, jsem šnek, vím to) a nebudu poslední, ale pokud se o to nepokusím, tak to nikdy nedokážu. Prvním krokem je to zkusit. Mám jistotu, že mě tam nikdo nebude znát. Manžel v práci v Praze, ze startujících nikoho neznám. Podle nového příjmení mě ještě moc lidí nezná. Kde se psalo, že DNS je horší než DNF? Tak zkrátka nedoběhnu, půjdu, není to maraton proboha. A i ten jde dojít.
ALE! Bohužel tři dny mě bolí klouby, stačí vylézt nejezdící eskalátory a funím jak lokomotiva. Něco na mě vlezlo. Je to ještě týden, to bych mohla vykurýrovat. Ale co když bude pršet? V šest večer bývá 11°C. Pokusím se ještě něco "natrénovat", když mi to zdraví dovolí.
Ale jakou si koupím čelovku? POMOZ!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaši reakci!